1Uvádím vám však v známost, bratři, blahou zvěst, již jsem vám zvěstoval, již jste i přijali, v níž i stojíte,
2skrze niž i docházíte záchrany, (držíte-li se pevně slova, jímž jsem vám blahou zvěst ohlásil,) ledaže byste byli uvěřili nadarmo.
3Odevzdal jsem vám přece především, co jsem i přijal, že Kristus umřel za naše hříchy podle Písem,
4a že byl pohřben, a že byl třetího dne vzkříšen podle Písem,
5a že se ukázal Kéfovi, potom těm dvanácti,
6nato se ukázal více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina až do nynějška zůstává naživu, někteří však i zesnuli,
7nato se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům,
8a naposled ze všech, zrovna jakoby nedochůdčeti, se ukázal i mně;
9ano, já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem hoden být apoštolem nazýván, protože jsem Boží shromáždění pronásledoval,
10Boží milostí však jsem, co jsem, a ta jeho milost, jež se děla vůči mně, nevyšla naprázdno, nýbrž jsem se nalopotil hojněji než oni všichni, ne však já, nýbrž ta Boží milost, jež byla se mnou.
11Ať tedy já či onino, tak kážeme a tak jste uvěřili.
12Nuže, káže-li se o Kristu, že je zprostřed mrtvých vzkříšen, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že opětovného vstání mrtvých není?
13Není-li však opětovného vstání mrtvých, není ani Kristus vzkříšen,
14není-li však Kristus vzkříšen, pak také je ovšem naše poselství liché a lichá je i vaše víra;
15a také se shledává, že jsme lživí Boží svědkové, protože jsme o Bohu svědčili, že KRISTA vzkřísil, on ho však nevzkřísil, jestliže se totiž ovšem mrtví nekřísí -
16ano, nekřísí-li se mrtví, není ani Kristus vzkříšen,
17není-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra nicotná, ještě jste v svých hříších.
18Pak ovšem i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli;
19máme-li v Kristu naději jedině v tomto životě, jsme nejbídnější ze všech lidí.
20(Nyní však Kristus zprostřed mrtvých vzkříšen je, jako prvotina těch, kteří jsou zesnulí.
21Jelikož totiž skrze člověka nastala smrt, nastane skrze člověka i opětovné vstání mrtvých,
22neboť jako v Adamovi všichni umírají, právě tak budou v KRISTU i všichni oživeni.
23Každý však ve svém vlastním pořadí: prvotina - Kristus; nato ti, kteří jsou KRISTOVI, při jeho příchodu;
24potom konec, až bude království odevzdávat tomu, jenž je Bůh a Otec, až všechnu vládu a všechnu vrchnost a moc zruší.
25Až dotud totiž, než všechny ty, kdo jsou nepřátelé, položí pod své nohy, musí kralovat on;
26jako poslední nepřítel se ruší smrt.
27Pod jeho nohy přece podřídil všechny věci; když však řekne, že všechny věci jsou podřízené, je zřejmé, že kromě toho, jenž mu všechny věci podřídil.
28A až mu všechny věci budou podřízeny, tehdy bude i sám Syn podřízen tomu, jenž mu všechny věci podřídil, aby vším ve všech byl Bůh.)
29Co potom budou činit ti, kdo jsou křtěni za mrtvé, jestliže se mrtví vůbec nekřísí? Proč jsou za ně i křtěni?
30Proč se i my každé hodiny vydáváme v nebezpečí?
31Denně umírám - při chloubě vámi, již v Kristu Ježíši, našem Pánu, mám;
32jestliže jsem, řečeno po způsobu člověka, v Efesu zápasil s šelmami, jaký mi z toho prospěch, nekřísí-li se mrtví? Dejme se do jídla a do pití, vždyť zítra umíráme!
33Nemylte se - špatné styky kazí dobré mravy!
34Procitněte spravedlivě a nehřešte, vždyť někteří jsou neznalí Boha - mluvím k zahanbení vám.
35Ale někdo řekne: Jak se ti mrtví křísí a s jakým tělem přicházejí?
36Bláhovče! Co seješ ty, neožívá, neumře-li to;
37a co seješ, neseješ to tělo, jež vznikne, nýbrž holé zrno, třebas pšenice nebo něčeho z ostatních,
38tělo mu však dává Bůh podle toho, jak si umínil, a každému ze semen jeho vlastní tělo.
39Ne každé maso je totéž maso, nýbrž jedno je lidské a druhé zase maso dobytčat a další [maso] ptáků a další rybí;
40a jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná zase pozemských,
41jedna je sláva slunce a druhá zase sláva měsíce a další sláva hvězd; ano, hvězda se od hvězdy v slávě liší.
42Tak i opětovné vstání mrtvých: seje se v zkaženosti, křísí se v nezkazitelnosti,
43seje se v necti, křísí se v slávě, seje se v slabosti, křísí se v moci,
44seje se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní; je-li tělo přirozené, je i duchovní,
45tak je i psáno: První člověk Adam se stal živou duší, poslední Adam oživujícím duchem.
46Ale první ne bylo to, co je duchovní, nýbrž to, co je přirozené, potom to, co je duchovní:
47první člověk ze země, hliněný, druhý člověk z nebe;
48jaký je ten, jenž je hliněný, takoví jsou i ti, kteří jsou hlinění, a jaký ten, jenž je nebeský, takoví i ti, kteří jsou nebeští,
49a tak, jako jsme nosili obraz toho, jenž je hliněný, budeme nosit obraz toho, jenž je nebeský.
50Dím však toto, bratři: Že maso a krev nemohou zdědit Boží království, aniž zkaženost dědí nezkazitelnost.
51Hle, pravím vám tajemství: Ne všichni zesneme, nýbrž budeme všichni změněni,
52rázem, v mžiknutí oka, při poslední troubě, neboť zatroubí a mrtví budou vzkříšeni nezkazitelní a my budeme změněni.
53Musíť se toto zkazitelné odít nezkazitelností a toto smrtelné se musí odít nesmrtelností;
54a až se toto zkazitelné oděje nezkazitelností a toto smrtelné až se oděje nesmrtelností, tehdy se uskuteční to slovo, jež je napsáno: Smrt byla pohlcena k vítězství.
55Kde je, smrti, tvé žahadlo, kde je, smrti, tvé vítězství?
56Nuže, žahadlo smrti je hřích a moc hříchu zákon,
57dík však Bohu, jenž nám skrze našeho Pána Ježíše Krista dává vítězství;
58stávejte se tudíž, moji milovaní bratři, stálými, nepohnutelnými, vždy se rozmáhajíce v práci Páně, vědouce, že vaše lopota není v Pánu marná.