1A Dávíd se poradil s veliteli tisíců a set, to jest se všemi vůdci,
2a všemu sejití Isráélovu Dávíd řekl: Jestliže to podle vás je dobré a vyšlo od Hospodina, našeho Boha, měli bychom poslat k našim bratrům, již zbývají ve všech krajích Isráélových, a s nimi ke kněžím a Lévíovcům ve městech a jejich obvodech, že se mají shromáždit k nám,
3a přenesme skříňku našeho Boha k nám; vždyť jsme ji v dnech Šáúlových nevyhledávali.
4A vyslovili se, všechno sejití, pro učinění tak, neboť ta věc byla v očích všeho lidu správná;
5i svolal Dávíd všechen Isráél, od Šíchóru Egypta a ž po vstup do Chamáthu, dopravit Boží skříňku z Kirjath-jeárím.
6Vystoupil tedy Dávíd a všechen Isráél do Baaly, do Kirjath-jeárím, jež patřilo Júdovi, vyzvednout odtamtud skříňku Boha, Hospodina, sídlícího mezi kerúby, kde se vzývá Jméno.
7I naložili Boží skříňku z domu Avínádávova do nového vozu, a tím vozem vládli Uzzá a Achjó
8a Dávíd a všechen Isráél před Boží tváří vší silou a s písněmi hráli, totiž na lyry a na varyta a na tamburíny a na cimbály a na pozouny.
9A když přišli až po mlat Kídónův, vztáhl Uzzá svou ruku k zachycení skříňky, neboť skotu povolili;
10i vzplál proti Uzzovi Hospodinův hněv a skolil ho za to, že svou ruku na skříňku vztáhl, takže tam před Boží tváří umřel;
11i Dávíd se rozhněval, když Hospodin při Uzzovi způsobil trhlinu, a onomu místu se až po tento den dává název Perec-Uzzá.
12A v onen den se Dávíd Boha ulekl s výrokem: Jak mám Boží skříňku vnést k sobě?
13Dávíd tedy skříňku k sobě do města Dávídova neodstěhoval, nýbrž ji uložil stranou do domu Óvéd-Edóma, Gittího,
14a Boží skříňka zůstala s domem Óvéd-Edóma, Gittího, po tři měsíce a Hospodin požehnal domu Óvéd-Edóma, Gittího, a všemu, co měl.