1Pavel, otrok Boží a apoštol Ježíše Krista pro víru Božích vyvolených a pro poznání pravdy, která je podle zbožnosti
2na základě naděje věčného života, jejž před věčnými časy zaslíbil Bůh, který nemůže lhát
3a který ve svůj čas zjevil své slovo ve zvěsti, která mi byla svěřena podle příkazu našeho Zachránce Boha –
4Titovi, vlastnímu synu podle společné víry: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Zachránce.
5Proto jsem tě zanechal na Krétě, abys dal do pořádku to, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti přikázal:
6je-li kdo bez úhony, muž jedné ženy, jenž má věřící děti, jemuž se nedá vytknout prostopášnost nebo nepoddajnost.
7Neboť biskup musí být bez úhony jako Boží správce; ne samolibý, ne popudlivý, ne pijan, ne rváč, ne zištný,
8ale pohostinný, milující dobro, rozvážný, spravedlivý, zbožný, ukázněný,
9musí se pevně držet spolehlivého slova, jak bylo vyučováno, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.
10Neboť je mnoho nepoddajných, prázdných mluvků a svůdců, obzvláště těch ze Židů.
11Těm je třeba zacpávat ústa, neboť rozvracejí celé rodiny, když pro hanebný zisk učí, co by neměli.
12Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: ‚Kréťané byli vždycky lháři, zlá zvěř, líná břicha.‘
13Toto svědectví je pravdivé. Z toho důvodu je přísně kárej, aby byli zdraví ve víře
14a nedbali na židovské báje a příkazy lidí, kteří se odvracejí od pravdy.
15Čistým je vše čisté. Avšak poskvrněným a nevěřícím nic není čisté, ale je poskvrněná jak jejich mysl, tak svědomí.
16Vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají. Jsou ohavní a neposlušní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému skutku.