1Miláčka svého jsem hledala celou noc na loži. Hledala jsem, a nenašla.
2Musím vstát a město obejít, po ulicích a po náměstích svého hledat miláčka. Hledala jsem, a nenašla.
3Našli mne strážci, kteří město obcházejí. – Miláčka mého, neviděli jste ho?
4Sotva jsem od nich poodešla, už jsem miláčka svého našla. Držím ho a nepustím, dokud ho nepřivedu k matičce své domů, do maminčina pokoje.
5Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.
6Kdo je ta, jež z pouště stoupá jako sloup dýmu, myrhou provoněná i kadidlem z dovážených koření?
7Hle, nosítka samého Šalomouna! Šedesát hrdinů okolo nich z Izraele nejudatnějších.
8Mečem vládnou všichni, v boji zkušení, každý se mečem opásal, ani noc je nezaskočí.
9Nosítka pořídil si Šalomoun král ze dřeva z Libanonu.
10Sloupky jim ze stříbra udělal, ze zlata oporu trůnu, sedadlo purpurové. Láskou jsou uvnitř vystlána od dívek z Jeruzaléma.
11Pojďte ven pohledět, vy dcerky Sijónu, na krále Šalomouna, na jeho korunu, již mu jeho matka nasadila v den svatby jeho, v den, kdy mu srdce plesalo.