1Bratři, touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně je, aby byli zachráněni.
2Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání.
3Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží.
4Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.
5Mojžíš píše o spravedlnosti, která je založena na Zákonu: ‚Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.‘
6Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?‘ – to je jako přivést Krista dolů –
7nebo: ‚kdo sestoupí do propasti?‘ – to je jako vyvést Krista z mrtvých.
8Ale co praví? ‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;‘ je to slovo víry, které hlásáme:
9Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.
10Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně,
11neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘
12Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají,
13neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘
14Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá?
15A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni? Jak je napsáno: ‚Jak jsou krásné nohy těch, kteří zvěstují pokoj, těch, kteří zvěstují dobré noviny.‘
16Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?‘
17Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo.
18Já však pravím: Což neslyšeli? Ovšemže slyšeli! ‚Do celé země pronikl jejich hlas, do nejzazších končin obydleného světa jejich výroky.‘
19Ptám se však: Což to Izrael nepochopil? Už Mojžíš praví: ‚Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu nerozumnému vás popudím k hněvu.‘
20A Izaiáš odvážně říká: ‚Dal jsem se nalézt těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.‘
21O Izraeli však říká: ‚Po celý den jsem vztahoval své ruce k lidu neposlušnému a odmlouvajícímu.‘