1Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Žalm.
2Slyšte to, všechny národy, naslouchejte, všichni obyvatelé světa,
3vy, synové Adamovi, vy, synové člověka, jak bohatí, tak nuzní!
4Má ústa budou promlouvat moudrost a přemýšlení mého srdce rozumnost.
5Nakloním své ucho k přísloví, při lyře předložím svou hádanku.
6Proč bych se bál ve zlých dnech, kdy mě obklopuje zvrácenost mých pronásledovatelů?
7Spoléhají na svůj majetek; chlubí se svým velkým bohatstvím.
8Nikdo nevykoupí ani bratra, člověk Bohu za sebe nedá výkupné.
9Cena za jeho duši je tak vysoká – nikdy na ni nebude mít,
10aby žil navždy a neviděl zkázu.
11Vždyť je zřejmé, že moudří umírají stejně jako hlupák či tupec; hynou a zanechávají svůj majetek jiným.
12V jejich nitru je, že jejich domy jsou tu navěky, jejich příbytky z pokolení do pokolení; svými jmény nazývají pozemky.
13Ale ani člověk, který je vážený, nepřetrvá. Je podobný zvířatům, která hynou.
14Taková je cesta těch, kteří spoléhají sami na sebe, i jejich následovníků, kteří našli zalíbení v jejich ústech. Sela.
15Do podsvětí směřují jako ovce, smrt je pase, přímí je opanují hned za jitra. Jejich výtvory pohltí podsvětí, daleko od jejich příbytků.
16Bůh jistě vykoupí mou duši z moci podsvětí – vždyť mě přijme! Sela.
17Neboj se, když někdo bohatne, když rozmnožuje slávu svého domu –
18vždyť při své smrti si nevezme nic, jeho sláva za ním nesestoupí.
19Ačkoliv za svého života své duši dobrořečil – a když se ti daří dobře, tak tě chválí –
20přijde k pokolení svých otců, kteří již nikdy neuvidí světlo.
21Ani vážený člověk to nechápe a je podobný zvířatům, která hynou.