1Pro vedoucího chval – podle „Lilií“. (Synové Kórachovi – meditace: Píseň lásky).
2Mé srdce přetéká dobrým slovem, přednesu tedy své dílo králi. Můj jazyk je jako rydlo zběhlého písaře.
3Jsi nejkrásnější ze synů lidských, ze tvých rtů plyne milost. Proto ti Bůh požehnal navěky.
4K boku si připaš meč, hrdino, v nádheře a důstojnosti.
5A ve své důstojnosti uspěj. Vytáhni ve věci pravdy, pokory a spravedlnosti a tvá pravice ať tě učí hrůzu vzbuzující činy.
6Od tvých ostrých šípů budou před tebou padat národy. Šípy proniknou až do srdce králových nepřátel.
7Tvůj trůn, Bože, trvá navěky a navždy. Žezlo přímosti je žezlo tvého království.
8Miluješ spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem veselí nad tvé druhy.
9Myrhou, aloe a kasií voní všechna tvá roucha, z paláců ze slonoviny tě obveselují strunné nástroje.
10Dcery královské jsou mezi tvými nejvzácnějšími, královna v ofírském zlatě zaujímá místo po tvé pravici.
11Poslyš, dcero, a pohleď, nakloň své ucho. Zapomeň na svůj lid a na dům svého otce!
12Král touží po tvé kráse, vždyť je to tvůj pán, skláněj se před ním!
13Týrská dcera přichází s darem; zámožní lidé si tě budou předcházet.
14Celá v nádheře je královská dcera uvnitř paláce, její plášť je protkávaný zlatem.
15V pestře tkaných šatech je uváděna ke králi; za ní k tobě přicházejí i panny, její družičky.
16Budou provázeny v radosti a jásotu, vstoupí do královského paláce.
17Místo otců budeš mít syny; ustanovíš je za knížata po celé zemi.
18Po všechna pokolení budu připomínat tvé jméno, proto tě budou národy chválit navěky a navždy.