1Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2Napjatě jsem očekával na Hospodina a on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání o pomoc.
3Vytáhl mě z hlučící jámy, z blátivého bahna a postavil mé nohy na skálu, upevnil mé kroky.
4Do úst mi vložil novou píseň, chválu našemu Bohu. Mnozí to uvidí, pojme je bázeň a budou doufat v Hospodina.
5Blahoslavený je ten muž, který vkládá své naděje v Hospodina a neobrací se k nestvůrám a k těm, kdo se uchylují ke lži.
6Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů; nikdo se s tebou nemůže měřit. Chci je oznamovat a hovořit o nich – je jich víc, než se dá vypovědět.
7Obětní hod ani přídavnou oběť jsi nechtěl, ale prorazil jsi mi uši. Zápal ani oběť za hřích jsi nežádal.
8Tu jsem řekl: Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno.
9Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je v mém nitru.
10Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění; hle, neomezoval jsem své rty. Hospodine, ty to víš.
11Tvou spravedlnost jsem neukryl uvnitř svého srdce, mluvil jsem o tvé věrnosti a spáse, nezatajil jsem tvé milosrdenství a tvou pravdu ve velikém shromáždění.
12Hospodine, ty mi neodepřeš své slitování. Kéž mě stále střeží tvé milosrdenství a tvá věrnost.
13Vždyť mě obklopilo tolik zla, že se nedá sečíst. Dostihly mě mé viny, takže nemohu ani vzhlédnout; je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvaha mě opustila.
14Kéž mě, Hospodine, zatoužíš vysvobodit! Hospodine, pospěš mi na pomoc!
15Ať se stydí a hanbí všichni, kteří usilují o mou duši a chtějí ji zničit; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo.
16Kéž se zhrozí své vlastní hanby ti, kdo mi říkají: Cha, cha!
17Ať se veselí a radují v tobě všichni, kdo tě hledají! Ti, kdo milují tvou spásu, ať říkají stále: Veliký je Hospodin!
18Ač jsem chudý a nuzný, Panovník na mě myslí. Tys má pomoc a můj vysvoboditel, můj Bože, neotálej!