1Davidův žalm k meditaci. Blahoslavený je ten, z něhož je sňato přestoupení a jehož hřích je přikryt.
2Blahoslavený je člověk, jemuž Hospodin nepočítá vinu a v jehož duchu není záludnost.
3Když jsem mlčel, mé kosti chřadly, neboť jsem celé dny naříkal.
4Ve dne i v noci na mně těžce ležela tvá ruka. Morek se mi kazil jako v letním žáru. Sela.
5Pak jsem ti svůj hřích oznámil; svou vinu jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe svá přestoupení Hospodinu. A tys sňal vinu mého hříchu. Sela.
6Proto ať se k tobě modlí každý věrný v čase, kdy tě lze nalézt. Ani příval velkých vod k němu nedosáhne.
7Tys mou skrýší, střežíš mě před soužením; obklopíš mě jásotem nad vysvobozením. Sela.
8Dám ti chápání, vyučím tě cestě, kterou máš jít, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
9Nebuďte jako kůň či jako mezek bez rozumu. Ty je třeba krotit uzdou a udidlem – jinak k tobě nepřijdu.
10Mnohé jsou bolesti ničemy, ale toho, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
11Radujte se v Hospodinu a plesejte, spravedliví, jásejte, všichni lidé přímého srdce!