1Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech?
2Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému.
3Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy.
4Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá.
5Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí.
6Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře.
7Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
8Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země.
9Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš.
10Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit!
11Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním!
12Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště.