Psalms 18
1 Pro vedoucího chval. Od Hospodinova otroka Davida, jenž pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.
2 Řekl: Vroucně tě miluji, Hospodine, moje sílo.
3 Hospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad.
4 Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel.
5 Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy.
6 Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti.
7 V tísni jsem volal k Hospodinu, křičel jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas a můj křik před ním pronikl k jeho uším.
8 Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.
9 Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí.
10 Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.
11 Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru.
12 Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka.
13 Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí.
14 Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas – krupobití a řeřavé uhlí.
15 Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku.
16 Když jsi zahrozil, Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa – před dechem tvého hněvivého ducha.
17 Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod.
18 Vysvobodil mě od mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já.
19 Postupovali proti mně v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou.
20 Vyvedl mě na prostranno, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil.
21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou mě odměnil.
22 Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty a neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.
23 Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, jeho ustanovení jsem neodložil.
24 Byl jsem před ním bezúhonný; měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil.
25 Hospodin mě odměnil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou před jeho zrakem.
26 S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně.
27 Čistému se jevíš čistě a se zvráceným jednáš převráceně.
28 Vždyť ty zachraňuješ nuzný lid, povýšené oči však snižuješ.
29 Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou lampu. Můj Bůh prozařuje mou temnotu.
30 Vždyť v tobě proběhnu nepřátelskou hordu, ve svém Bohu přeskočím zeď.
31 Bůh – jeho cesta je bezúhonná. Hospodinova řeč je protříbená. On je štítem všem, kdo v něm hledají útočiště.
32 Vždyť kdo je Bohem kromě Hospodina? Kdo je skálou, ne-li náš Bůh?
33 Tento Bůh mě odívá silou, on činí mou cestu bezúhonnou.
34 Mé nohy činí jako nohy laně, upevňuje mě na mých výšinách.
35 Učí mé ruce boji, takže mé paže napnou bronzový luk.
36 Dals mi i štít své spásy. Tvá pravice mě podepírá, tvá mírnost mě zvelebuje.
37 Zjednals mi prostor, kotníky se mi nepodvrtnou.
38 Pronásledoval jsem své nepřátele a dostihl jsem je. Nevrátím se, dokud s nimi neskoncuji.
39 Zdeptám je tak, že nebudou moci povstat; padnou mi pod nohy.
40 Vždyť jsi mě přepásal silou k boji, mé protivníky srazíš pode mne.
41 Vydals mi šíji mých nepřátel; zničím ty, kdo mě nenávidí.
42 Budou křičet, a zachránce není, volat k Hospodinu, ale neodpoví jim.
43 Rozdrtím je a budou jako prach ve větru, odstraním je jako bláto z ulic.
44 Vytrhls mě ze srocení lidu, učinils mě hlavou národů. Bude mi sloužit i lid, který jsem neznal.
45 Hned jak mě uslyší, poslechnou mě. Cizinci mi budou lichotit.
46 Cizinci zvadnou a v děsu vyjdou ze svých pevností.
47 Živ je Hospodin! Požehnaná je moje skála! Ať je vyvýšen Bůh, má spása!
48 Bůh mi dává vykonat pomstu a podrobuje mi národy.
49 Vysvobozuje mě od mého nepřítele, ano, vyvyšuješ mě nad mé protivníky, zachráníš mě před násilníkem.
50 Proto ti budu vzdávat chválu mezi národy, Hospodine, a budu opěvovat tvé jméno,
51 který tak úžasně zachraňuješ svého krále a prokazuješ milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu až navěky!