Psalms 144
1 Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála! On učí mou ruku boji a mé prsty válčit.
2 Mé milosrdenství a má tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel! Je mi štítem, u něj hledám útočiště, on mi podrobuje lid.
3 Hospodine, co je člověk, že se k němu znáš? Syn člověka, že na něj myslíš?
4 Člověk se podobá vánku, jeho dny pomíjejí jako stín.
5 Hospodine, nakloň svá nebesa a sestup! Dotkni se hor a vzplanou!
6 Udeř bleskem a rozptyl je! Vyšli své šípy a přiveď je do zmatku!
7 Vztáhni ruku z výše, vyprosť mě a vysvoboď mě z mnohých vod, z ruky cizozemců!
8 Svými ústy promlouvají klam, jejich pravice je pravice zrádná.
9 Bože, budu ti zpívat novou píseň, budu tě opěvovat při desetistrunné harfě.
10 Ty dáváš spásu králům; ty svého otroka Davida vysvobozuješ od zlého meče.
11 Vyprosť a vysvoboď mě z ruky cizozemců, kteří svými ústy promlouvají klam a jejichž pravice je pravice zrádná!
12 Naši synové ať jsou ve svém mládí jak vzrostlé štěpy, naše dcery jako vytesané rohové kvádry, jako u chrámu.
13 Naše sýpky ať se naplní nejrůznějším zbožím, našeho bravu na našich polích ať jsou tisíce, ba desetitisíce.
14 Náš skot ať je obtěžkán, ať nejsou trhliny ani odvlékání ani žalostný křik na náměstích.
15 Blahoslavený lid, s nímž je tomu takto. Blahoslavený lid, jemuž je Hospodin Bohem.