1Davidův žalm. Hospodine, volám tě! Pospěš ke mně, vyslyš mě, když tě volám!
2Kéž je má modlitba přijata jak kadidlo před tvou tváří, pozdvižení mých dlaní jak večerní obětní dar.
3Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů.
4Nenakloň mé srdce k něčemu zlému, abych se nedopouštěl ničemností s lidmi, kteří jsou činiteli nepravosti, a nejedl z jejich lahůdek.
5Ať mě spravedlivý ztluče – bude to milosrdenství; ať mě kárá. Ať se má hlava nebrání nejlepšímu oleji – a ještě se budu v jejich nouzi modlit.
6Ti, kdo je soudí, budou svrženi ze skály. A oni uslyší, že mé řeči potěšují.
7Jako když se země převrací a poltí, naše kosti se válejí u chřtánu podsvětí.
8K tobě, Panovníku Hospodine, hledí mé oči, v tobě hledám útočiště, nevylij mou duši!
9Chraň mě před těmi, kdo mi nastražili osidlo, před léčkami činitelů nepravosti.
10Ničemové ať sami upadnou do svých tenat, zatímco já projdu.