1U řek babylonských – tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sijón.
2Své lyry jsme tam věšeli na topoly,
3neboť tam se nás naši věznitelé ptali na slova písní, naši trýznitelé chtěli, abychom se radovali: Zazpívejte nám některé ze sijónských písní!
4Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi?
5Jestli na tebe zapomenu, Jeruzaléme, ať na mě zapomene má pravice.
6Ať mi jazyk přilne k patru, jestliže si tě nebudu připomínat, jestliže nebudu považovat Jeruzalém za vrchol své radosti.
7Připomeň, Hospodine, synům Edómu den Jeruzaléma – jak říkali: Ničte, ničte jej až do základů!
8Dcero babylonská, budeš zničena – blahoslavený, kdo ti odplatí za to, cos nám způsobila.
9Blahoslavený, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu.