1Pro vedoucího chval. K nízkému zpěvu. Davidův žalm.
2Pomoz, Hospodine! S věrnými je konec! Mezi syny lidskými vymizeli pravdiví.
3Každý obelhává svého bližního, z dvojakého srdce mluví úlisnými rty.
4Kéž by Hospodin vyhladil všechny úlisné rty i jazyk, jenž mluví velikášsky!
5Takoví říkají: Svým jazykem zvítězíme. Máme ústa – kdo je naším pánem?
6Pro zkázu zkroušených a pro nářek chudých nyní povstanu, praví Hospodin, postavím do bezpečí toho, nad nímž si odfrkují.
7Hospodinovy řeči jsou čisté, jsou jako stříbro přetavené v hliněné peci, sedmkrát přečištěné.
8Hospodine, ty je budeš navěky chránit a střežit před tím pokolením.
9Ničemové obcházejí kolem, protože mezi syny lidskými je vyvýšena nízkost.