1Ne nás, Hospodine, ne nás, ale své jméno učiň slavným pro své milosrdenství, pro svou věrnost.
2Proč mají pohanské národy říkat: Nuže, kdepak je ten jejich Bůh?
3Náš Bůh je v nebesích. Činí vše, co si přeje.
4Jejich modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
5Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
6mají uši, a neslyší, mají nos, a necítí,
7mají ruce, a nehmatají, mají nohy, a nechodí, hrdlem ani nehlesnou.
8Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony, všichni, kdo v ně doufají.
9Izraeli, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem.
10Dome Áronův, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem.
11Kdo se bojíte Hospodina, doufejte v něj! On je jejich pomocí a štítem.
12Hospodin na nás pamatuje a žehná nám; žehná domu Izraelovu, žehná domu Áronovu,
13žehná bojícím se Hospodina, malým i velkým.
14Kéž vám Hospodin přidá – vám i vašim synům.
15Jste Hospodinovi požehnaní – on učinil nebesa i zemi.
16Nebesa, nebesa patří Hospodinu, ale zemi dal synům lidským.
17Mrtví již nechválí Hospodina, ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha.
18Ale my budeme dobrořečit Hospodinu od nynějška až navěky. Haleluja!