Psalms 104
1 Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost.
2 Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu.
3 Na vodách kladeš trámy svých komnat, z oblaků si činíš vůz, vznášíš se na perutích větru.
4 Činíš si z větrů své posly, své služebníky z planoucího ohně.
5 Založil zemi na základech – nepohne se na věky věků.
6 Hlubinu jsi přikryl jako pláštěm, nad horami stály vody.
7 Před tvými hrozbami utíkaly, před hřmotem tvého hromobití se v hrůze rozprchly.
8 Vystoupila pohoří, vody klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.
9 Vymezils jim hranice, které nepřekročí. Nevrátí se, aby zaplavily zemi.
10 Posíláš prameny do potoků, jež tečou mezi horami,
11 napájejí všechnu polní zvěř; divocí oslové tu tiší žízeň.
12 Sídlí u nich nebeské ptactvo, štěbetá mezi listovím.
13 Ze svých komnat zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.
14 Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, které pěstuje člověk, aby ze země vydobyl potravu.
15 I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář olejem leskne, i chléb, jenž posilňuje lidské srdce.
16 Sytí se i Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil.
17 Hnízdí na nich ptactvo; čáp má domov na cypřiších.
18 Vysoká pohoří patří kozorožcům, skály jsou útočištěm pro damany.
19 Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy zapadnout.
20 Navodíš tmu, nastane noc. V ní se hemží všechna lesní zvěř.
21 Mladí lvi řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu.
22 Vzchází slunce – stahují se a uléhají do svých doupat.
23 Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera.
24 Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů.
25 Hle moře, velké a široširé – tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých.
26 Plují tam lodě – i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval.
27 Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas.
28 Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem.
29 Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach.
30 Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země.
31 Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla!
32 Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou.
33 Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.
34 Kéž ho mé promlouvání potěší – já se raduji v Hospodinu!
35 Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!