1Můj synu, zachovávej mé řeči a mé příkazy chovej u sebe.
2Zachovávej mé příkazy a budeš žít, střež moje poučení jako zřítelnici svých očí.
3Přivaž si je na prsty, napiš je na tabulku svého srdce.
4Řekni moudrosti: „Jsi moje sestra,“ rozumnost nazvi svojí příbuznou,
5aby tě chránily před cizí ženou, před cizinkou s jejími úlisnými řečmi.
6Když jsem byl u okna svého domu, pohleděl jsem za okenní mříž
7a uviděl jsem mezi prostoduchými, rozpoznal jsem mezi mládeží chlapce, jemuž chyběl rozum.
8Přecházel po ulici poblíž nároží, kráčel směrem k jejímu domu,
9za soumraku, k večeru, uprostřed noci a tmy.
10A hle, jde mu naproti žena, oblečená jako prostitutka a se srdcem záludným.
11Je halasná a nevázaná, její nohy nemají doma stání.
12Hned je na ulici, hned na náměstích, na každém rohu číhá.
13Už ho drží, políbí ho a s nestoudnou tváří mu řekne:
14Měla jsem obětovat pokojné oběti, dnes jsem splnila svoje sliby.
15Proto jsem ti vyšla naproti, abych tě usilovně hledala a našla jsem tě.
16Pokryla jsem svou pohovku přikrývkami, pestrobarevným egyptským plátnem.
17Navoněla jsem svou postel myrhou, aloe a skořicí.
18Tak pojď, opájejme se milováním až do rána, potěšme se láskou.
19Vždyť můj muž není doma, odešel na dalekou cestu.
20Měšec s penězi si vzal s sebou, přijde domů v den úplňku.
21Přesvědčila ho svým mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty jej svedla.
22Hned za ní jde, jako chodí vůl na porážku, či jako skáče jelen do zajetí.
23Až mu šíp probodne játra; jako pták pospíchá do pasti a neví, že mu jde o život.
24Nyní mě, synové, slyšte, věnujte pozornost řečem mých úst.
25Ať se tvé srdce neobrátí k jejím cestám, ať nezabloudíš na její stezky,
26neboť je mnoho pobitých, které nechala padnout, všech, které zabila, je bezpočet.
27Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí dolů do kobek smrti.