1Slova Nehemjáše, syna Chakaljášova. Stalo se v měsíci kislevu, ve dvacátém roce, když jsem byl na hradě v Šúšanu,
2že přišel Chananí, jeden z mých bratrů, s muži z Judska. Zeptal jsem se jich na Judejce, ty, kteří unikli a zůstali po zajetí, a na Jeruzalém.
3Řekli mi: Pozůstalí, kteří zůstali po zajetí tam v provincii, jsou ve velké nouzi a v potupě; hradby Jeruzaléma jsou zbořeny a jeho brány jsou spáleny ohněm.
4Stalo se, když jsem uslyšel tato slova, že jsem usedl, plakal a truchlil jsem po několik dnů. Postil jsem se a modlil před Bohem nebes.
5Řekl jsem: Ach, prosím, Hospodine, Bože nebes, Bože velký a hrozný, který zachovává smlouvu a milosrdenství těm, kdo ho milují a zachovávají jeho příkazy.
6Nechť je tvé ucho pozorné a tvoje oči otevřené, abys slyšel modlitbu svého otroka, kterou se dnes před tebou modlím, ve dne i v noci za syny Izraele, tvé otroky, a vyznávám hříchy synů Izraele, kterými jsme hřešili proti tobě; také já a dům mého otce jsme hřešili.
7Jednali jsme vůči tobě velmi zle; nezachovávali jsme příkazy, ustanovení a nařízení, která jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi.
8Pamatuj, prosím, na slovo, které jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi: Jestliže se zpronevěříte, rozptýlím vás mezi národy.
9Když se však navrátíte ke mně, budete zachovávat mé příkazy a plnit je, i kdyby byli vaši zapuzení na konci nebes, shromáždím je odtamtud a přivedu je na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.
10Jsou přece tvými otroky a tvým lidem, který jsi vykoupil svou velkou silou a svou mocnou rukou.
11Ach, prosím, Panovníku, nechť je tvoje ucho pozorné k modlitbě tvého otroka a k modlitbě tvých otroků, kteří se chtějí bát tvého jména. Dopřej dnes, prosím, svému otroku úspěch a dej mu dojít slitování před tímto mužem. Byl jsem totiž královským číšníkem.