1Řekl jsem: Slyšte, předáci Jákobovi, vůdcové domu izraelského. Což nemáte znát právo?
2Nenávidíte dobro a milujete zlo, rvete z nich kůži a maso z jejich kostí.
3Ano, jedí maso mého lidu, kůži z nich svlékají, jejich kosti lámou. Kouskují je jako do hrnce, jako maso do kotle.
4Potom budou volat k Hospodinu, ale neodpoví jim, v ten čas skryje před nimi svou tvář, protože páchali zlé činy.
5Toto praví Hospodin o prorocích, kteří vedou můj lid do bludu, kteří – když mají co zuby kousat – vyhlašují pokoj, ale na toho, kdo jim do úst nic nedá, chystají válku.
6Proto budete mít noc místo vidění, budete mít tmu místo věštění. Zajde slunce nad těmi proroky, zatmí se jim den.
7Vidoucí se budou stydět, věštci se budou hanbit, všichni si budou zakrývat vousy, protože nebude Boží odpověď.
8Avšak já jsem plný moci Ducha Hospodinova, práva a udatnosti, abych oznámil Jákobovi jeho přestoupení a Izraeli jeho hřích.
9Slyšte toto, předáci domu Jákobova a vůdcové domu izraelského, kteří opovrhujete právem a všechno, co je správné, převracíte,
10kteří stavíte Sijón proléváním krve a Jeruzalém zvráceností.
11Jeho předáci soudí za úplatek, jeho kněží učí za peníze, jeho proroci věští za stříbro, a pak spoléhají na Hospodina se slovy: Což není Hospodin uprostřed nás? Zlo na nás nepřijde.
12Proto kvůli vám bude Sijón zorán jako pole, Jeruzalém se stane sutinami a chrámová hora zalesněným návrším.