1A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích:
2„Království Nebes je podobné králi, který vystrojil svatbu svému synu.
3A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.
4Poslal znovu jiné otroky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.‘
5Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.
6Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.
7Král se rozhněval, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.
8Potom řekl svým otrokům: ‚Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni.
9Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.‘
10I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň se naplnila stolovníky.
11Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat.
12I řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?‘ A on oněměl.
13Tehdy řekl král služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.“
15Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo.
16A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho, neboť nebereš ohled na postavení člověka.
17Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“
18Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Proč mne zkoušíte, pokrytci?
19Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár.
20Řekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“
21Odpověděli mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“
22Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.
23V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:
24„Učiteli, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka.‘
25U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.
26Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.
27Poslední ze všech zemřela ta žena.
28Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“
29Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.
30Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi.
31Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:
32‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Bůh není Bohem mrtvých, ale živých.“
33Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.
34Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu
35a jeden z nich, zákoník, ho chtěl zkoušet a zeptal se:
36„Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?“
37On mu řekl: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
38To je největší a první přikázání.
39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sebe samého.‘
40Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“
41Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:
42„Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“
43Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu nazývá Pánem, když praví:
44‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou‘?
45Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“
46A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.