1Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a učitelé Zákona a řekli:
2„Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neomývají své ruce, když jedí chléb.“
3On jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici?
4Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce a matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře.‘
5Vy však říkáte: Kdo by řekl otci nebo matce: ‚To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je dar určený Bohu‘,
6ten již není povinen uctít svého otce nebo svou matku. Zrušili jste Boží slovo pro svou tradici.
7Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal:
8‚Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.
9Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.‘“
10Zavolal k sobě zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte.
11Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje to, co z úst vychází.“
12Tu k němu přistoupili jeho učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili, když to slovo uslyšeli?“
13On odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.
14Nechte je! Slepí jsou vůdci slepých. Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“
15Petr mu na to řekl: „Vylož nám toto podobenství!“
16Ježíš řekl: „I vy jste ještě nechápaví?
17Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do záchodu?
18Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka.
19Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky.
20To jsou věci, které člověka znečišťují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznečišťuje.“
21Ježíš odtamtud vyšel a odebral se do končin Týru a Sidónu.
22A hle, z těch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle trápí démon.“
23Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí!“
24On řekl: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z domu Izraele.“
25Ona však přišla, klaněla se mu a říkala: „Pane, pomoz mi!“
26On odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit jej psům.“
27Ona řekla: „Ano, Pane, ale vždyť i psi jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“
28Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ó ženo, tvá víra je veliká. Staň se ti, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera uzdravena.
29A přecházeje odtamtud, prošel Ježíš kolem Galilejského moře, vystoupil na horu a posadil se tam.
30Tu k němu přišly veliké zástupy, které měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnohé jiné. Položili mu je k nohám a on je uzdravil,
31takže zástup užasl, když viděl, že němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i vzdali chválu Bohu Izraele.
32Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: „Jsem hluboce pohnut nad tím zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A nechci je propustit hladové, aby nezemdleli na cestě.“
33A učedníci mu řekli: „Kde vezmeme v pustině tolik chlebů, abychom nasytili takový zástup?“
34Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“
35Nařídil zástupu posadit se na zem;
36vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, rozlámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.
37Všichni pojedli a nasytili se; a sebrali sedm plných košů zbylých úlomků.
38Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39Potom zástupy propustil, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.