1Toho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře.
2I shromáždily se k němu velké zástupy. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu.
3A pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.
4A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je.
5Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem.
6Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
7Jiná padla do trní; a trní vzešlo a udusilo je.
8Jiná padla do dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou.
9Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“
10Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
11On jim odpověděl: „Vám je dáno poznat tajemství království Nebes, ale jim to dáno není.
12Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.
13Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí a naslouchajíce neslyší ani nechápou.
14Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví, které říká: ‚Vskutku budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně hledět, a určitě neuvidíte.
15Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.‘
16Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.
17Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
18Vy tedy poslyšte podobenství o rozsévači.
19Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty.
20Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá,
21nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá.
22Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost tohoto věku a svod bohatství Slovo dusí, a tak se stává neplodným.
23Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“
24Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.
25Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel mezi pšenici plevel a odešel.
26Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, ukázal se i plevel.
27Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘
28On jim odpověděl: ‚Nepřítel člověk to udělal.‘ A otroci mu řekli: ‚Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?‘
29On však řekl: ‚Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici.
30Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“
31Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a zasel na svém poli.
32Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a je z něho strom, takže přilétají nebeští ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
33Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“
34To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil,
35aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.‘
36Potom opustil Ježíš zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož nám to podobenství o plevelu na poli.“
37On jim odpověděl: „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka
38a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho Zlého;
39nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.
40Jako se tedy sbírá plevel a pálí se v ohni, tak bude při skonání tohoto věku.
41Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost,
42a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
43Tehdy se spravedliví rozzáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“
44„Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje ono pole.
45Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly.
46Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji.
47Dále je království Nebes podobné síti, která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy ryb.
48Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven.
49Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých
50a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“
51Ježíš jim řekl: „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řekli mu: „Ano, Pane.“
52On jim řekl: „Proto se každý učitel Zákona, který se stal učedníkem království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.“
53Když Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud.
54Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze, takže ohromeni říkali: „Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy?
55Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
56A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?“
57A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“
58A pro jejich nevěru tam neučinil mnoho mocných činů.