1Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:
2„Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst.
3A propustím-li je hladové domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.“
4Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?“
5Ptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm.“
6Nařídil zástupu posadit se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu.
7Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali.
8Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků.
9Těch, kteří jedli, bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.
10A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy.
11Vyšli proti němu farizeové a začali se s ním přít. Žádali od něho znamení z nebe, aby ho zkoušeli.
12Hluboce povzdechl svým duchem a řekl: „Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.“
13A opustil je, opět vstoupil do lodi a odjel na druhou stranu.
14Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb.
15A on jim nařizoval: „Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.“
16I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby.
17Zpozoroval to a řekl jim: „Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? Ještě máte své srdce ztvrdlé?
18Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si,
19když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“
20„Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Sedm.“
21A říkal jim: „Ještě nechápete?“
22Pak přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepého a žádali ho, aby se ho dotkl.
23Ježíš uchopil ruku toho slepého, vyvedl ho z vesnice, a když plivl do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho: „Vidíš něco?“
24On vzhlédl a říkal: „Vidím lidi, vidím je jako stromy, a chodí.“
25Pak opět vložil ruce na jeho oči a on prohlédl, jeho zrak byl obnoven a viděl všechno zřetelně.
26A poslal ho domů se slovy: „Do vesnice teď nevstupuj ani to nikomu ve vesnici neřekni!“
27Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mne lidé pokládají?“
28Oni mu řekli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“
29A on se jich tázal: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpovídá: „Ty jsi Mesiáš.“
30Přísně jim domluvil, aby to o něm nikomu neříkali.
31A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.
32A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.
33Když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral Petra a řekl: „Jdi ode mne, satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“
34A zavolal si zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.
35Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli mně a evangeliu, zachrání ji.
36Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale své duši uškodí?
37Neboť co může dát člověk výměnou za svou duši?
38Kdo by se styděl za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“