1Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho doprovázeli.
2Když nastala sobota, začal učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce!
3Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním.
4Ježíš jim říkal: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.“
5A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je.
6A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil.
7Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy.
8Přikázal jim: „Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky do opasku,
9ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.“
10A říkal jim: „Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete.
11A když by vás některé místo nepřijalo a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.“
12Vyšli a vyhlásili, aby lidé činili pokání.
13Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali.
14Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“
15Jiní však říkali: „Je to Eliáš!“ Jiní zase říkali: „Prorok – jeden z těch proroků.“
16Když to uslyšel Herodes, říkal: „Jan, kterého jsem já sťal, vstal z mrtvých.“
17Neboť sám Herodes dal Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.
18Jan totiž Herodovi říkal: „Nesmíš mít ženu svého bratra!“
19A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.
20Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, byl v úzkých, ale rád mu naslouchal.
21Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své velmože, vojevůdce a přední muže z Galileje.
22Tu vešla dcera té Herodiady, zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to.“
23A zapřísahal se jí: „O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.“
24I vyšla a řekla své matce: „Oč bych měla požádat?“ Ona řekla: „O hlavu Jana Křtitele!“
25A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!“
26Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům ji nechtěl odmítnout.
27Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,
28přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce.
29Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.
30Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili.
31Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst.
32Odjeli tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo.
33Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.
34Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem.
35Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: „Toto místo je opuštěné a je již pozdě.
36Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.“
37On jim však odpověděl: „Vy jim dejte najíst!“ Řekli mu: „Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?“
38On jim řekl: „Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.“ Když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby.“
39Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu.
40Uložili se do řad po stu a do řad po padesáti.
41Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.
42Všichni jedli a nasytili se.
43A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb.
44Těch, kteří jedli ty chleby, bylo pět tisíc mužů.
45A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on propustí zástup.
46Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil.
47A když nastal večer, loď již byla uprostřed moře a on sám na zemi.
48Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout.
49Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli.
50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“
51A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni a divili se.
52Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé.
53Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu a tam zakotvili.
54Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali.
55Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.
56A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.