1A opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; celý ten zástup byl u moře na břehu.
2A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal:
3„Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít.
4A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je.
5A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem.
6Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.“
9A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“
10Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství.
11Říkal jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,
12aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno.“
13A řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství?
14Rozsévač rozsévá Slovo.
15Tito pak jsou ‚podél cesty‘, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo do nich zaseté.
16A podobně tito jsou ‚na skalnatá místa‘ zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají.
17A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají.
18A další jsou ti, kteří jsou rozséváni ‚do trní‘: To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo,
19ale potom přicházejí starosti tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.
20Ale tito jsou ‚na dobrou zem‘ zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedni třicetinásobnou, jedni šedesátinásobnou a jedni stonásobnou.“
21A říkal jim: „Zdali přinášejí lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan?
22Vždyť nic není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo.
23Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.“
24A říkal jim: „Dávejte pozor, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno.
25Neboť kdo má, tomu bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“
26A říkal: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem;
27v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak.
28Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu.
29A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.“
30A říkal: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
31Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi.
32A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže v jeho stínu mohou hnízdit nebeští ptáci.“
33A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet.
34Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval.
35Toho dne, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“
36Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě.
37Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala.
38A on spal na zádi na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, nezajímá tě, že hyneme?“
39Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid.
40Řekl jim: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“
41Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“