Judges 21— CSP

¹A všichni izraelští muži v Mispě přísahali: Nikdo z nás nedá Benjamínci za ženu svou dceru.

²Potom lid přišel do Bét-elu, seděli tam až do večera před Bohem, pozvedli svůj hlas a dali se do velkého pláče.

³A ptali se: Hospodine, Bože Izraele, proč se tohle stalo v Izraeli, aby byl dnes od Izraele odečten jeden kmen?

⁴I stalo se příštího dne, že lid časně ráno vstal, postavili tam oltář a přinesli zápalné a pohostinné oběti.

⁵Synové Izraele se pak zeptali: Kdo ze všech izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do shromáždění? Protože byla vydána veliká přísaha proti tomu, kdo by nevystoupil k Hospodinu do Mispy: Jistě bude usmrcen.

⁶Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: Dnes byl od Izraele odseknut jeden kmen.

⁷Co pro ně uděláme, pro ty zbývající Benjamínce, aby měli ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženy žádné z našich dcer.

⁸A ptali se: Kdo jako jediný z izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do Mispy? A hle, z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo.

⁹Byl tedy spočítán lid a vida: Nikdo z obyvatel Jábeše v Gileádu tam nebyl.

¹⁰A tak tam poslali z obce dvanáct tisíc mužů z bojovníků a přikázali jim: Jděte, pobijete obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, rovněž ženy a malé děti.

¹¹Toto je věc, kterou učiníte každému muži a každé ženě, která poznala ulehnutí s mužem – zasvětíte je zkáze.

¹²I nalezli mezi obyvateli Jábeše v Gileádu čtyři sta dívek, panen, které nepoznaly muže při ulehnutí s mužem, a přivedli je do tábora v Šílu, které je v kenaanské zemi.

¹³Celá obec pak vzkázala a promluvila k synům Benjamínovým, kteří byli ve skále Rimónu. Vyhlásili jim pokoj.

¹⁴V onen čas se tedy Benjamínci vrátili. Dali jim ženy, které zachovali při životě mezi ženami z gileádského Jábeše, ale tolik jich pro ně nenašli.

¹⁵Lid Benjamína litoval, protože Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu.

¹⁶Nato se starší obce zeptali: Jak to uděláme se ženami pro ty zbývající, když byly ženy z Benjamína vyhubeny?

¹⁷Řekli tedy: Benjamínovi náleží vlastnictví uprchlíka. Kmen nebude z Izraele vymazán.

¹⁸My jim však nemůžeme dát ženy ze svých dcer, neboť synové Izraele přísahali: Proklet buď ten, kdo dá ženu Benjamínci.

¹⁹Pak řekli: Hle, rok co rok se koná Hospodinův svátek v Šílu, které je severně od Bét-elu, na východ slunce od silnice, která vystupuje z Bét-elu do Šekemu, a na jih od Lebóny.

²⁰A synům Benjamínovým přikázali: Jděte, budete číhat ve vinicích.

²¹Budete se dívat a hle, až vyjdou šíloské dcery plesat v tancích, vyrazíte z vinic a chytíte si každý svou ženu ze šíloských dcer. Pak odejdete do benjamínské země.

²²A stane-li se, že přijdou jejich otcové nebo bratři, aby s námi vedli spor, řekneme jim: Slitujte se nad námi kvůli nim, vždyť jsme nevzali pro každého ženu v boji. Protože vy jste jim je v pravý čas nedali, proviníte se.

²³Synové Benjamínovi tak učinili a unesli ženy podle svého počtu z tanečnic, které uchvátili. Potom odešli a navrátili se ke svému dědictví. Postavili města a usadili se v nich.

²⁴A tak se v onen čas odtamtud synové Izraele rozešli, každý ke svému kmeni a ke své čeledi. Odešli odtamtud každý ke svému dědictví.

²⁵V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.