1I stalo se v oněch dnech, kdy nebyl v Izraeli král, že nějaký lévita pobývající jako cizinec v odlehlých končinách efrajimského pohoří si vzal konkubínu z judského Betléma.
2Jeho konkubína mu byla nevěrná, odešla od něj do domu svého otce do judského Betléma a zůstala tam po dobu čtyř měsíců.
3Tu její muž vstal a šel za ní, promluvit k jejímu srdci, aby se navrátila. Byl s ním jeho služebník a oslí spřežení. I uvedla jej do domu svého otce. Když ho otec té dívky spatřil, zaradoval se, že se s ním setkává.
4Jeho tchán, otec dívky, ho přemluvil, a tak s ním tři dny pobyl. Jedli, pili a nocovali tam.
5I stalo se čtvrtého dne, když časně ráno vstali a povstal k odchodu, že otec dívky řekl svému zeťovi: Posilni se kouskem chleba a potom půjdete.
6Zůstali tedy, ti dva spolu jedli a pili a otec dívky tomu muži řekl: Prosím, buď tak laskav a přenocuj, ať je ti dobře u srdce.
7Ten muž vstal k odchodu, ale jeho tchán ho přinutil, a tak se vrátil a znovu tam přenocoval.
8Pátý den vstal k odchodu časně zrána. Otec té dívky řekl: Posilni se přece a zdržte se, než den pokročí. A oba pojedli.
9Když vstal ten muž k odchodu, on i jeho konkubína a jeho služebník, tu mu řekl jeho tchán, otec dívky: Podívej se přece, den se nachýlil a nastává večer. Ano, zůstaňte přece přes noc, dnes si lehněte. Přenocuj tady, ať je ti dobře u srdce a zítra časně vstanete na svou cestu a odejdeš ke svému stanu.
10Muž ale nechtěl přenocovat. Vstal, vyšel a přišel až naproti Jebúsu, což je Jeruzalém, a s ním osedlané oslí spřežení a jeho konkubína.
11Byli u Jebúsu a den velmi pokročil. Tu řekl služebník svému pánu: Pojďme prosím, zajděme do tohoto jebúsejského města a přenocujme v něm.
12Jeho pán mu odpověděl: Nezajdeme do města cizozemců, kteří nejsou ze synů Izraele. Projdeme až do Gibeje.
13A řekl svému služebníku: Pojď, přiblížíme se k jednomu z těch míst. Přenocujeme v Gibeji nebo v Rámě.
14Prošli tedy tím místem, šli a slunce jim zapadlo u Gibeje, která patří Benjamínovi.
15A odbočili tam, aby došli do Gibeje a přenocovali. Přišel a posadil se na náměstí toho města, ale nebyl nikdo, kdo by je přijal do domu, aby mohli přenocovat.
16Vtom hle, nějaký stařec přichází večer z pole od svého díla. Ten muž byl z efrajimského pohoří a jako cizinec pobýval v Gibeji. Muži toho místa byli ovšem synové Benjamínovi.
17Když pozvedl své oči a spatřil toho muže, poutníka, na náměstí města, zeptal se ten starý muž: Kam jdeš a odkud přicházíš?
18Odpověděl mu: Procházíme z judského Betléma až do odlehlých končin efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma, jsem poutník, a teď jdu do Hospodinova domu. Není však, kdo by mě přijal do domu.
19Mám i slámu a krmivo pro naše osly a také chléb a víno mám pro sebe i pro tvou služebnici a pro služebníka, kterého mají tví otroci s sebou. Vůbec v ničem nemám nouzi.
20Nato řekl ten stařec: Pokoj tobě. Jen uval všechnu svou nouzi na mě. Jenom nezůstávej přes noc na náměstí.
21Přivedl ho do svého domu, namíchal krmení pro osly a umyli si nohy. Pak jedli a pili.
22Když se posilňovali, hle, muži toho města, ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a volali na starce, vlastníka domu: Vyveď toho muže, který přišel do tvého domu, ať ho poznáme.
23Vlastník domu k nim vyšel a řekl jim: Ne, bratři moji, nepáchejte přece zlo poté, co tento muž přišel do mého domu. Nedopouštějte se takového bláznovství.
24Zde je má dcera, panna, a jeho konkubína. Ihned je vyvedu. Ponižte je a udělejte s nimi, co je vám libo, ale proti tomuto muži se nedopouštějte žádného takového bláznovství.
25Ti muži ho však nechtěli poslechnout. Tu se ten muž chopil své konkubíny a vyvedl ji k nim na ulici. Poznali ji a vyžívali se na ní celou noc až do rána a propustili ji při východu jitřenky.
26Ráno ta žena přišla nazpět a zhroutila se u vchodu do domu toho muže, kde byl její pán. Ležela tam až do svítání.
27Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu a vyšel, aby se vydal na cestu, a hle, žena, jeho konkubína, leží u vchodu do domu a její ruce jsou na prahu.
28Řekl jí: Vstaň a půjdeme, ale ona neodpovídala. Vzal ji tedy na osla. I vstal ten muž a vydal se k domovu.
29Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil konkubínu, rozsekal ji podle jejích kostí na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém území Izraele.
30Ať každý, kdo to vidí, řekne: Nestalo se ani nebylo viděno něco takového ode dne, kdy vyšli synové Izraele z egyptské země, až do tohoto dne. Zvažte to, poraďte se a vyslovte se.