1I stalo se, jakmile uslyšeli všichni emorejští králové, kteří sídlili na západě na druhé straně Jordánu, a všichni králové kenaanští, kteří sídlili u moře, o tom, jak Hospodin nechal vyschnout jordánské vody před syny Izraele, dokud neprošli, že se jejich srdce rozplynulo a před syny Izraele už byli bez dechu.
2V onen čas řekl Hospodin Jozuovi: Zhotov si pazourkové nože a znovu, podruhé, obřež syny Izraele.
3Jozue si tedy zhotovil pazourkové nože a syny Izraele obřezal u Návrší předkožek.
4A toto je důvod, proč je Jozue obřezal: Všechen lid, který vyšel z Egypta, ti, kdo byli mužského pohlaví, všichni bojovníci, zemřeli v pustině na cestě po svém vyjití z Egypta.
5Neboť všichni v tom lidu, který vyšel, byli obřezáni, ale všechen lid zrozený v pustině na cestě, potom, co vyšli z Egypta, ti nebyli obřezáni.
6Synové Izraele totiž po pustině chodili čtyřicet let, až i vymřel celý ten národ, bojovníci, kteří vyšli z Egypta, kteří neuposlechli Hospodina, a jimž se Hospodin zapřísahal, že jim nedovolí spatřit zemi, o níž Hospodin přísahal jejich otcům, že nám ji dá, zemi oplývající mlékem a medem.
7Dal ale povstat jejich synům namísto nich. Ty Jozue obřezal; byli totiž neobřezaní, protože je cestou neobřezávali.
8I stalo se, jakmile byl všechen národ hotov s obřezáváním, že zůstali na svém místě v táboře, dokud se nezotavili.
9Tu řekl Hospodin Jozuovi: Dnes jsem od vás odvalil egyptskou potupu. A nazval ono místo jménem Gilgál až do tohoto dne.
10Synové Izraele tedy tábořili v Gilgálu a čtrnáctého dne v měsíci slavili večer Velikonoce na jerišských stepích.
11Od druhého dne Velikonoc jedli z výtěžku země nekvašené chleby a pražené zrní, právě tohoto dne.
12Od druhého dne přestala i mana, když jedli z výtěžku té země. Synové Izraele už neměli manu, ale v onom roce jedli z úrody kenaanské země.
13I stalo se, když byl Jozue u Jericha, že pozvedl své oči, rozhlédl se a hle, naproti němu stojí muž a v ruce má tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: Jsi s námi, nebo s našimi protivníky?
14On řekl: Ne. Jsem přece velitel Hospodinova zástupu. Právě jsem přišel. Nato Jozue padl tváří k zemi a klaněl se. Zeptal se ho: Co můj Pán promluví ke svému otroku?
15Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: Zuj si z nohou sandály, neboť místo, na němž stojíš, je svaté. A Jozue tak učinil.