1A toto jsou území, která zdědili synové Izraele v kenaanské zemi, jež jim přidělili do dědictví kněz Eleazar, Jozue, syn Núnův, a přední otcové pokolení synů Izraele,
2podle losu jejich dědictví, jak to přikázal Hospodin prostřednictvím Mojžíše, pro devět a půl pokolení.
3Neboť Mojžíš dal dědictví dvěma a půl pokolením na druhé straně Jordánu; Lévijcům však uprostřed nich dědictví nedal.
4Synové Josefovi totiž tvořili dvě pokolení: Manases a Efrajim. Lévijcům nedali podíl v zemi, jenom města k bydlení a pastviny pro jejich stáda a pro jejich dobytek.
5Jak to Hospodin přikázal Mojžíšovi, tak synové Izraele učinili a rozdělili si tu zemi.
6Synové Judovi pak přistoupili k Jozuovi v Gilgálu a Kenazejec Káleb, syn Jefunův, mu řekl: Ty znáš to slovo, které promluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, ohledně mě a ohledně tebe v Kádeš-barneji.
7Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš, otrok Hospodinův, poslal z Kádeš-barneje, abych prozkoumal zemi, a já jsem mu přinesl zpět zprávu tak, jak to bylo v mém srdci.
8Moji bratři, kteří vytáhli se mnou, sice rozložili srdce lidu, ale já jsem šel naplno za Hospodinem, svým Bohem.
9Tu Mojžíš v onen den přísahal: Cožpak ta země, na kterou šlápla tvá noha, nebude za dědictví pro tebe a pro tvé syny až navěky, protože jsi šel naplno za Hospodinem, mým Bohem?
10Nuže hle, Hospodin mě nechal žít, jak to prohlásil. Čtyřicet pět let uplynulo od té doby, co Hospodin promluvil toto slovo k Mojžíšovi, když šel Izrael po pustině, a nyní hle, já jsem dnes ve věku osmdesáti pěti let.
11Ještě dnes jsem tak silný jako v den, kdy mě Mojžíš poslal. Jaká byla moje síla tehdy, taková je moje síla i nyní, do boje i k vycházení a ke vcházení.
12Nuže, dej mi toto pohoří, o kterém Hospodin promluvil v onen den, neboť ty jsi v onen den slyšel, že tam jsou Anákovci a velká opevněná města. Snad bude Hospodin se mnou a podrobím si je, jak to Hospodin prohlásil.
13Poté mu Jozue požehnal a dal Chebrón Kálebovi, synu Jefunovu, do dědictví.
14Proto se dostal Chebrón Kenazejci Kálebovi, synu Jefunovu, do dědictví až do tohoto dne, protože šel naplno za Hospodinem, Bohem Izraele.
15Jméno Chebrónu bylo předtím Kirjat-arba. Ten Arba byl největší člověk mezi Anákovci. Země pak měla klid od války.