1Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:
2Což nebudeš mrzutý, zkusí-li s tebou někdo mluvit? Jenže kdo by dokázal zadržet řeč?
3Hle, sám jsi mnohé káznil a posiloval jsi malátné ruce.
4Tvé výroky podpíraly klopýtajícího, upevňoval jsi klesající kolena.
5Protože však teď došlo na tebe, jsi mrzutý; udeřilo to právě na tebe a děsíš se.
6Což není bohabojnost tvým spolehnutím a bezúhonnost tvých cest tvou nadějí?
7Uvědom si konečně: Kdo nevinný kdy zahynul a kde byli přímí vyhlazeni?
8Podle toho, co jsem viděl, ti, kdo orají nepravost a rozsévají trápení, také ho sklidí.
9Hynou Božím dýchnutím a závanem jeho hněvu pomíjejí.
10Řev lva, hlas krále zvířat, je umlčen, zuby mladých lvů jsou vyraženy.
11Starý lev hyne nedostatkem potravy, mláďata lvice budou rozptýlena.
12Ke mně pak se přikradlo slovo, mé ucho z něj zachytilo šepot.
13Při přemítání zneklidněném z nočních vidění, když na lidi padá hluboký spánek,
14obestřel mne strach a třes a všechny mé kosti se rozechvěly.
15Pak přes mou tvář přechází závan, zježí mi chlupy na těle.
16Zastaví se, ale nerozeznám jeho vzhled; nějaký zjev je před mýma očima. Nastane ticho a uslyším hlas:
17Což může být smrtelný člověk před Bohem spravedlivý? Může snad být muž čistý před svým Tvůrcem?
18Jestliže nevěří svým otrokům a své anděly pokládá za omylné,
19čím spíše ti, kteří bydlí v domech z hlíny, jejichž základy tkví v prachu, budou sraženi snáze než mol.
20Od rána do večera budou rozdrceni; bez povšimnutí navždy zahynou.
21Což jim nebylo vytrženo stanové lano? Zemřou, ne však s moudrostí.