Job 23
1 Nato Jób odpověděl. Řekl:
2 I dnes je mé stěžování vzpurné; jeho ruka na mě těžce dolehla kvůli mému vzdychání.
3 Kéž se stane, že bych věděl, jak ho naleznu; jak se dostanu k jeho sídlu.
4 Předložil bych před něj svůj spor, stížnostmi bych naplnil svá ústa.
5 Dozvěděl bych se výroky, kterými mně odpoví, a porozuměl bych tomu, co mi řekne.
6 Cožpak se mnou povede při s plnou silou? Nikoli, on si mě jistě všimne.
7 Tam by se s ním přímý domlouval a já bych navždy unikl svému soudci.
8 Půjdu-li na východ, on tam není, pakliže nazpět, nepochopím ho;
9 když koná něco nalevo, nezahlédnu ho, jestliže se skryje napravo, rovněž ho neuvidím.
10 Vždyť on zná mou cestu, kdyby mě vyzkoušel, vyjdu jako zlato.
11 Má noha se přidržela jeho kroku, zachoval jsem jeho cestu a nechtěl se odvrátit.
12 Příkaz jeho rtů? Od toho neustoupím! Řeči jeho úst jsem uchovával více než vlastní ustanovení.
13 On pak zůstává stejný a kdo ho od toho odvrátí? Po čem jeho duše zatoužila, to vykonal.
14 Vždyť vykoná, co mi určil; při něm se najde mnoho tomu podobného.
15 Proto jsem z něj vyděšený, pozoruji se a třesu se před ním.
16 Tak Bůh naplnil mé srdce zoufalstvím, Všemohoucí mě vyděsil.
17 Avšak nebyl jsem umlčen temnotou, setmění se přede mnou ukrylo.