1Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl:
2Za jak dlouho uděláte konec výrokům? Pochopte to a potom si promluvíme.
3Proč jsme považováni za dobytek? Stali jsme se nečistými ve vašich očích?
4Ty, který ve svém hněvu sápeš vlastní duši, cožpak kvůli tobě má být země opuštěna? Pohne se snad skála ze svého místa?
5Ano, světlo ničemů zhasne a plamínek jeho ohně nezazáří.
6Světlo v jeho stanu ztemnělo, jeho lampa nad ním zhasne.
7Jeho rázné kroky budou stísněné, vlastní plán jej přivede k pádu.
8Neboť se svýma nohama zapletl do sítě, bude se procházet po mříži.
9Past ho uchopí za patu, zmocní se jej smyčka.
10Provaz na něho je skryt v zemi, past na něho na pěšině.
11Ze všech stran ho poděsily hrozby, hnaly se v jeho šlépějích.
12Ať je jeho síla vyčerpaná a pohroma připravená pro jeho pád.
13Pohltí údy jeho těla, jeho údy pohltí prvorozený smrti.
14Bude odtržen od svého stanu, své naděje; to ho přinutí vykročit za králem hrůz.
15V jeho stanu se usídlí, co mu nepatří; po jeho příbytku bude roztroušena síra.
16Zdola uschnou jeho kořeny a shora zvadnou jeho ratolesti.
17Jeho památka vymizela ze země, na ulici nemá jméno.
18Vypudí ho ze světla do tmy, ze světa ho zapudí.
19Mezi svým lidem nemá nástupce ani následníka, není nikoho, kdo by přežil na místech jeho dočasného pobytu.
20Nad jeho dnem byli zděšeni západní sousedé a východní byli zachváceni hrůzou.
21Jistě, tak je tomu s příbytky bídáka, toto je místo člověka, který nezná Boha.