1Odkud jsou boje a hádky mezi vámi? Zdali ne odtud – z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech?
2Dychtíte, ale nemáte. Zabijíte a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte.
3Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.
4Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
5Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: ‚Žárlivě touží Duch, který v nás přebývá‘?
6Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘
7Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás.
8Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé dvojí mysli.
9Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.
10Pokořte se před Pánem, a povýší vás.
11Bratři, nemluvte jeden proti druhému. Kdo mluví proti bratru nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem Zákona, nýbrž soudcem.
12Jeden je zákonodárce a soudce, ten, který může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?
13Nuže nyní vy, kteří říkáte: ‚Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat‘ –
14nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí.
15Místo toho byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to nebo ono.“
16Vy se však chlubíte ve své chvástavosti. Každé takové chlubení je zlé.
17Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích.