1Hospodin mi řekl: Vezmi si velikou tabuli a napiš na ni běžným způsobem: Spěšná kořist, rychlý lup.
2I povolal jsem si spolehlivé svědky: kněze Urijáše a Zekarjáše, syna Jeberekjášova.
3Přiblížil jsem se k prorokyni, otěhotněla a porodila syna. Hospodin mi řekl: Dej mu jméno Spěšná kořist, rychlý lup.
4Protože dříve než bude chlapec umět volat otče a matko, odnesou majetek Damašku a kořist ze Samaří před asyrského krále.
5Hospodin ke mně mluvil ještě dále:
6Protože tento lid pohrdl klidně plynoucími vodami Šíloach a raduje se s Resínem a synem Remaljášovým,
7proto hle, Panovník na ně přivádí mocné a hojné vody Řeky – asyrského krále a všechnu jeho slávu – a vystoupí nad všechna svá řečiště a půjde přes všechny své břehy.
8Projde Judou, zaplaví ho a půjde přes něj, dosáhne až k šíji; rozepjetím jeho křídel bude naplněna šíře tvé země, Immanueli.
9Jednejte zle, národy, a zděsíte se, naslouchejte všechny dálavy země. Opásejte se a zděsíte se, opásejte se a zděsíte se.
10Udělejte plán, a bude zmařen, řekněte slovo, a nenaplní se, protože s námi je Bůh.
11Vždyť toto mi řekl Hospodin, když mě uchopil za ruku a varoval mě, abych nechodil po cestě tohoto lidu:
12Neříkejte spiknutí všemu, čemu tento lid říká spiknutí; toho, z čeho má on strach, se nebojte a nestrachujte.
13Hospodin zástupů – jen on vám budiž svatý; on je vaše bázeň a on je vaše strachování.
14On vám bude svatyní, ale kamenem úrazu a skálou pohoršení pro oba domy izraelské, pastí a léčkou pro obyvatele Jeruzaléma.
15Mnozí z nich klopýtnou, padnou a polámou se, budou chyceni a zajati.
16Zavaž svědectví a zapečeť zákon mezi mými učedníky.
17Budu vyčkávat na Hospodina, který skrývá svou tvář před domem Jákobovým; budu očekávat na něho.
18Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli za znamení a divy od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sijón.
19A jestliže vám řeknou: Dotazujte se těch, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštců, kteří piští a mumlají … Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Kvůli živým má hledat mrtvé?
20K zákonu a ke svědectví! Nebudou-li mluvit podle tohoto slova, tak v něm pro ně není úsvit.
21Každý zkroušený a hladový bude procházet zemí, a jak bude hladový a vzteklý, bude proklínat svého krále i svého Boha. Obrátí se vzhůru
22a pohledí k zemi, a hle, soužení a temnota, ponurá sklíčenost – vkrádá se soumrak.
23Avšak nezůstane pochmurná, jako teď, když na ni dolehla tíseň. Jako v době, kdy nejprve zlehčil zemi Zabulón a zemi Neftalí, ale nakonec jí dodá vážnost – cestě u moře, Zajordání a Galileji národů.