1Sestup a seď v prachu, panno, dcero babylonská, seď na zemi, žádný trůn, dcero chaldejská, protože tě již nebudou nazývat něžnou a zhýčkanou.
2Vezmi ruční mlýnek a mel mouku, odkryj závoj, zvedni vlečku, odhal stehna, přebroď řeky.
3Odhalí se tvá nahota, ano, ukáže se tvá potupa. Chopím se pomsty a nikdo mi nebude bránit.
4Náš vykupitel, jehož jméno je Hospodin zástupů, Svatý Izraele praví:
5Seď mlčky a vejdi do temnoty, dcero chaldejská, protože tě již nebudou nazývat královnou království.
6Rozhněval jsem se na svůj lid, znesvětil jsem své dědictví a vydal jsem je do tvé ruky; neprojevila jsi jim slitování, starce jsi velice obtížila jhem.
7Řekla sis: Budu královnou až navěky. Nevzala sis tyto věci k srdci a nepamatovalas na jejich konec.
8Nuže, slyš toto, ty požitkářko sídlící v bezpečí, která si v srdci říkáš: Já, a mimo mne nikdo více. Nebudu sedět jako vdova, nepoznám ztrátu dětí.
9Obě tyto věci na tebe přijdou náhle, v jednom dni, ztráta dětí i vdovství. Přijdou na tebe ve své plnosti pro množství tvých kouzel, pro velikou spoustu tvých zaklínadel.
10Spoléhala jsi na svou špatnost; řekla sis: Nikdo mne nevidí. Tvá moudrost a tvé poznání – to tě zavedlo. Říkala sis ve svém srdci: Já, a mimo mne nikdo více.
11Přijde na tebe zlo a nebudeš vědět, jak je uplatit, padne na tebe neštěstí a nebudeš je moci odvrátit. Náhle na tebe přijde zkáza, ani nepoznáš jak.
12Nuže, postav se se svými zaklínadly a s množstvím svých kouzel, do nichž jsi od mládí vkládala úsilí; snad budeš moci uspět, snad někoho postrašíš.
13Jsi unavená množstvím svých plánů: ať se postaví a zachrání tě – ti, kdo rozdělují nebesa, kteří čtou ve hvězdách a předpovídají podle novoluní – ať tě zachrání od toho, co na tebe přijde.
14Hle, jsou jako strniště, spálí je oheň; z moci plamene nevysvobodí ani sebe. Nejsou řeřavé uhlí k zahřátí, ani ohniště, aby před ním člověk poseděl.
15Takoví budou k tobě ti, do nichž jsi vkládala úsilí. Od tvého mládí jsou ve tvé službě, každý bloudí svou cestou, není, kdo by tě zachránil.