1I stalo se, když to král Chizkijáš uslyšel, že roztrhl své roucho, zahalil se pytlovinou a vešel do Hospodinova domu.
2A poslal Eljakíma, který byl nad domem, písaře Šebnu a starší z kněží zahalené do pytloviny k proroku Izajášovi, synu Amósovu.
3Řekli mu: Toto praví Chizkijáš: Tento den je dnem soužení, trestu a znevážení, protože děti se přiblížily k vyjití, ale není síla ku porodu.
4Snad Hospodin, tvůj Bůh, uslyší slova nejvyššího číšníka, kterého jeho pán, asyrský král, poslal, aby hanobil živého Boha, a pokárá ho za slova, která Hospodin, tvůj Bůh, slyšel. Pozdvihni tedy modlitbu za ostatek, který se tu nachází.
5Otroci krále Chizkijáše přišli tedy k Izajášovi
6a Izajáš jim řekl: Toto řekněte svému pánu: Toto praví Hospodin: Neboj se slov, která jsi slyšel, jimiž mi služebníci asyrského krále utrhali.
7Hle, dávám do něj ducha, že když uslyší zprávu, navrátí se do své země a nechám ho v jeho zemi padnout mečem.
8Když se nejvyšší číšník vrátil, nalezl asyrského krále, jak bojuje proti Libně. Slyšel totiž, že odtáhl od Lakíše.
9Asyrský král uslyšel o kúšském králi Tirhákovi: Vytáhl, aby s tebou bojoval. Když to uslyšel, poslal k Chizkijášovi posly se slovy:
10Toto řekněte judskému králi Chizkijášovi: Ať tě tvůj Bůh, v něhož doufáš, nepodvádí slovy: Jeruzalém nebude vydán do ruky asyrského krále.
11Hle, sám jsi slyšel, jak naložili asyrští králové se všemi těmi zeměmi, že je zcela vyhladili. A ty bys byl vysvobozen?
12Bohové těch národů, jež moji otcové zničili – bohové Gózanu, Cháranu, Resefu a synů Edenu, kteří byli v Telasáru – je snad vysvobodili?
13Kde je král Chamátu, král Arpádu a král města Sefarvajim, Heny a Ivy?
14Chizkijáš vzal dopis od poslů a přečetl ho. Pak Chizkijáš vstoupil do domu Hospodinova a rozprostřel ho před Hospodinem.
15Chizkijáš se modlil k Hospodinu:
16Hospodine zástupů, Bože Izraele, sedící na cherubech, ty jediný jsi Bůh všech království země; ty jsi učinil nebesa i zemi.
17Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš; otevři, Hospodine, své oči a pohleď! Slyš všechna Sancheríbova slova, která vzkázal, aby hanobil živého Boha.
18Hospodine, asyrští králové všechna ta království i jejich území opravdu zpustošili
19a jejich bohy uvrhli do ohně, protože to nejsou bohové, nýbrž dílo lidských rukou, dřevo a kámen – proto je zničili.
20A teď, Hospodine, náš Bože, zachraň nás z jeho ruky, aby všechna království země poznala, že ty, Hospodine, jsi jediný.
21Izajáš, syn Amósův, vzkázal Chizkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Modlil ses ke mně ohledně asyrského krále Sancheríba.
22Toto je slovo, které o něm řekl Hospodin: Pohrdá tebou a posmívá se ti panna, dcera sijónská, potřásá nad tebou hlavou dcera jeruzalémská.
23Koho jsi hanobil a komu jsi utrhal? Proti komu jsi pozvedl hlas? Vysoko jsi pozdvihl oči proti Svatému Izraele.
24Skrze své otroky jsi hanobil Panovníka a řekl sis: S množstvím svých vozů jsem vytáhl na výšiny hor, do nejvzdálenějších částí Libanonu; pokácel jsem jeho vysoké cedry, jeho nejlepší cypřiše; vstoupil jsem do jeho nejzazší výše, do jeho úrodné lesní zahrady.
25Já jsem vykopal studny a pil jsem vodu, chodidly svých nohou jsem vysušil všechny egyptské řeky.
26Cožpak jsi neslyšel, že jsem to již dávno připravil, před dávnými časy jsem to vytvořil? Nyní to naplňuji: Nastalo pustošení, opevněná města se hroutí v hromady kamení.
27Jejich obyvatelé byli bezmocní, vyděšeni a zahanbeni, byli jako polní zeleň a zelené býlí, jako tráva na střechách a pole sežehnuté východním větrem.
28Tvé bydlení, tvé vycházení i vcházení znám, také tvé běsnění proti mně.
29Protože tvé běsnění proti mně a tvá sebejistota vystoupila do mých uší, vložím ti kruh do nosu a uzdu do tvých pysků a odvedu tě zpět cestou, kterou jsi přišel.
30A toto ti bude znamením: Tento rok se bude jíst to, co vyroste samo, v druhém roce to, co z toho ještě vyroste, a ve třetím roce zasévejte a sklízejte, vysazujte vinice a jezte jejich ovoce.
31A ostatek – ti z domu judského, kteří vyváznou – se opět hluboko zakoření a ponese ovoce vzhůru,
32neboť z Jeruzaléma vyjde ostatek a z hory Sijón ti, kteří vyváznou: Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
33Proto toto praví Hospodin o asyrském králi: Nevejde do tohoto města, ani šíp tam nevystřelí, nevyjde proti němu se štítem ani proti němu nenavrší násep.
34Cestou, kterou přišel, se vrátí, a do tohoto města nevejde, je Hospodinův výrok.
35Budu tomuto městu štítem, abych je zachránil kvůli sobě a kvůli svému otroku Davidovi.
36Tehdy vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc mužů. Když lidé časně ráno vstali, hle, ti všichni byli dočista mrtví.
37A asyrský král Sancheríb odtáhl, šel, vrátil se a pobýval v Ninive.
38I stalo se, když se klaněl v chrámu svého boha Nisrocha, že jeho synové Adramelek a Sareser ho zabili mečem a sami unikli do země Ararat. Po něm se stal králem jeho syn Esarchadón.