1Běda tobě, ničiteli, který jsi nebyl ničen, zrádce, s kterým nejednali zrádně. Jakmile dokonáš ničení, budeš sám zničen, jakmile dovršíš zradu, budou zrádně jednat s tebou.
2Hospodine, buď nám milostiv, na tebe očekáváme. Buď jejich silou každé ráno i naší záchranou v čase soužení!
3Před zvukem hřmotu se lidé rozprchnou, když se pozvedneš, národy se rozptýlí.
4Vaše kořist bude sebrána, jako by ji sebraly kobylky chasíl; zaútočí na ni, jako když vpadne hejno kobylek.
5Hospodin je vyvýšený, vždyť přebývá vysoko; naplní Sijón právem a spravedlností.
6Bude jistotou tvých časů, bohatstvím záchrany, moudrosti a poznání; bázeň před Hospodinem je jeho pokladem.
7Hle, Aríelci úpěnlivě volají na ulici, poslové pokoje hořce pláčou.
8Silnice jsou zpustošené, zmizeli cestující; zrušil smlouvu, zavrhl města, člověka si neváží.
9Země truchlí a zvadla. Libanon je zahanben a povadl. Šáron je jako Araba, Bášan a Karmel setřásá listí.
10Teď povstanu, praví Hospodin, teď se pozvednu, teď se povznesu!
11Otěhotníte suchou trávou, porodíte strniště. Váš dech vás stráví jako oheň.
12Národy budou jako vypalování vápna, vzplanou ohněm jako posekané trní.
13Slyšte, vzdálení, co jsem učinil, poznejte, blízcí, moji udatnost.
14Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes: Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně? Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů?
15Ten, kdo chodí v spravedlnosti a mluví, co je správné; kdo zavrhuje nekalý zisk z vydírání, vytřásá ruce, aby nepřijal úplatek, kdo zavírá uši, aby neslyšel o prolití krve, a přivírá oči, aby se nedíval na zlo.
16Ten bude přebývat na výšinách, skalní pevnosti budou jeho nepřístupným hradem. Bude mu dáván chléb a voda mu nevyschne.
17Tvé oči uvidí Krále v jeho kráse, spatří i rozlehlou zemi.
18Tvé srdce bude přemítat o dřívější hrůze: Kde je ten, kdo počítá? Kde je ten, kdo váží? Kde je ten, kdo počítá věže?
19Neuvidíš už lid lítý, lid nesrozumitelné řeči, které se nedá rozumět, a žvatlavého, nesrozumitelného jazyka.
20Pohleď na Sijón, město našich svátků, tvé oči uvidí Jeruzalém, klidný příbytek, stan, který se nepohne, jeho kolíky se nikdy nevytrhnou a žádný jeho provaz se nepřetrhne.
21Neboť tam pro nás bude vznešený Hospodin místem řek – velmi širokých kanálů – jímž nepoplyne loďstvo s vesly, ani jím nepropluje vznešená loď.
22Neboť Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce; Hospodin je náš král, on nás zachrání.
23Tvoje lana jsou svěšena; neupevní správně stěžeň, nenapnou plachtu. Tehdy bude rozdělena hojná kořist, i chromí zaberou lup.
24A žádný obyvatel Sijónu neřekne: Jsem nemocen. Lid, který v něm bude bydlet, bude zproštěn viny.