1Pošlete beránka vládci země ze Sély v pustině na horu dcery sijónské.
2Jako poletující pták vyhnaný z hnízda, tak budou dcery moábské u arnónských brodů.
3Dejte radu, udělejte rozhodnutí. Připrav v pravé poledne svůj stín jako noc. Ukryj zapuzené, uprchlého neodhaluj.
4Moji zapuzení ať pobývají u tebe, Moábe. Buď jim úkrytem před ničitelem. Vždyť přestane útlak, pomine zkáza, utlačovatelé vymizí ze země.
5A milosrdenstvím bude upevněn trůn a usedne na něj ve stanu Davidově v pravdě ten, kdo bude soudit podle práva a vyhledávat je a bude zběhlý ve spravedlnosti.
6Slyšeli jsme o Moábově pýše, je velice pyšný. O jeho vypínavosti, povýšenosti i zpupnosti – nesprávné jsou jeho prázdné řeči.
7Proto bude Moáb nad sebou naříkat, celý Moáb bude naříkat. Pro kírcharesetské hrozinkové koláče budete vzdychat – zcela ubití.
8Neboť zvadla chešbónská pole i réva sibemská. Páni národů otloukli to ušlechtilé révoví, které dosahovalo až k Jaezeru, které se vinulo pustinou. Jeho výhonky se rozpínaly, táhly se až za moře.
9Proto budu plakat pláčem Jaezeru nad sibemskou révou, zavlažím tě svými slzami, Chešbóne a Eleále, protože jásot nad tvým letním ovocem i nad tvou sklizní opadl.
10A bude vzata radost i jásání z té úrodné zahrady – na vinicích se nebude výskat a hlaholit; ten, kdo lisuje v lisech, nebude šlapat víno, jásot lisujících ukončím.
11Proto jako lyra budou vzlykat mé útroby nad Moábem a mé nitro nad Kir-cheresem.
12I stane se, když se Moáb ukáže a bude se namáhat na návrší, že vejde do své svatyně, aby se modlil, ale nic nezmůže.
13To je slovo, které Hospodin k Moábovi promluvil již tenkrát.
14Ale teď Hospodin řekl: V průběhu tří let, jako jsou léta najatého dělníka, zlehčím slávu Moába s celým jeho velkým davem a ostatek bude velmi skrovný, bezvýznamný.