1Když byl Izrael mládencem, zamiloval jsem si ho, z Egypta jsem povolal svého syna.
2Čím víc jsem je volal, tím víc ode mě odcházeli, obětovali baalům a pálili oběti modlám.
3Já jsem učil Efrajima chodit, bral ho na své paže, ale nepoznali, že jsem je uzdravil já.
4Táhl jsem je lidskými provazy, pouty lásky, byl jsem pro ně jako ten, kdo nadlehčuje jho na jejich čelistech, nakláněl jsem se k nim a krmil je.
5Ne! Navrátí se do egyptské země a jeho králem bude Asýrie, protože se odmítli obrátit.
6V jeho městě bude řádit meč, bude ničit jeho žvanily, pohltí je za jejich rady.
7Můj lid se drží odvrácení ode mě, společně volají k Baalovi, ale on je nevyvýší.
8Jak bych tě mohl vydat, Efrajime? Jak bych tě mohl předat, Izraeli? Jak bych tě mohl vydat jako Admu? Jak bych s tebou mohl učinit to co se Sebójimem? Mé srdce se ve mně změnilo, je vzbuzen všechen můj soucit.
9Nevykonám svůj planoucí hněv, nezničím znovu Efrajima, protože já jsem Bůh, a ne člověk, Svatý uprostřed tebe, nepřijdu s hněvem.
10Přijdou za Hospodinem. Bude řvát jako lev. Když on zařve, přiběhnou s třesením synové od západu,
11přiletí s třesením jako pták z Egypta a jako holubice z asyrské země a způsobím, že budou bydlet ve svých domech, je Hospodinův výrok.