1Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše,
2který je věrný tomu, kdo ho ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v celém jeho domě.
3Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu má větší čest nežli dům sám.
4Neboť každý dům někdo staví; a ten, kdo postavil všechno, je Bůh.
5A Mojžíš byl věrný v celém jeho domě jako služebník, aby dosvědčil to, co mělo být pověděno.
6Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my, zachováme-li si až do konce pevnou důvěru a chloubu naděje.
7Proto, jak praví Duch Svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,
8nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení ve dni pokušení v pustině,
9kdy mě pokoušeli vaši otcové tím, že mě zkoušeli, a viděli mé skutky
10po čtyřicet let. Proto jsem se na toto pokolení rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty.
11Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí.‘
12Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha,
13a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.
14Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ten původ jistoty zachováme pevný až do konce.
15Když se říká: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení‘,
16kdo jsou ti, kteří slyšeli a způsobili rozhořčení? Což to nebyli všichni ti, kdo vyšli z Egypta skrze Mojžíše?
17Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří zhřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině?
18A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kteří neposlechli?
19I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.