Bible

1 Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění Hospodinovo slovo: Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna. 2 Ale Abram řekl: Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Vždyť já odcházím bezdětný a nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer. 3 Abram ještě řekl: Hle, nedal jsi mi potomka, a tak bude mým dědicem potomek mého domu. 4 A hle, stalo se k němu Hospodinovo slovo: Ten nebude tvým dědicem, nýbrž ten, kdo vyjde ze tvých beder, bude tvým dědicem. 5 Vyvedl ho ven a řekl: Jen pohleď na nebesa a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat. A řekl mu: Tak bude tvé potomstvo. 6 I uvěřil Abram Hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost. 7 A řekl mu: Já jsem Hospodin, který jsem tě vyvedl z chaldejského Úru, abych ti tuto zemi dal do vlastnictví. 8 Odpověděl: Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím? 9 I řekl mu: Vezmi pro mne tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana a hrdličku s holoubětem. 10 Vzal tedy pro něho všechna tato zvířata, rozpůlil je a dal jednu jejich část naproti druhé. Ptáky nerozetnul. 11 Dravci se slétali na mrtvoly, ale Abram je odháněl. 12 A když zapadalo slunce, na Abrama padl hluboký spánek, a hle, padala na něho hrůza a veliká temnota. 13 A Hospodin Abramovi řekl: S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let. 14 Avšak národ, kterému budou otročit, budu soudit a potom vyjdou s velikým majetkem. 15 A ty vejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben v dobrém stáří. 16 Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina Emorejců. 17 Pak zapadlo slunce a nastal soumrak, a hle, kouřící pec a ohnivá pochodeň, která prošla mezi těmi díly. 18 V onen den Hospodin uzavřel s Abramem smlouvu slovy: Tvému potomstvu dám tuto zemi od egyptské řeky až k té veliké řece, řece Eufratu, 19 Kénijce, Kenazejce a Kadmónce, 20 Chetejce, Perizejce a Refájce, 21 Emorejce, Kenaance, Girgašejce a Jebúsejce.