1Když nastal sedmý měsíc, synové Izraele byli ve městech, lid se shromáždil jako jeden muž do Jeruzaléma.
2I povstal Jéšua, syn Jósadakův, se svými bratry kněžími a Zerubábel, syn Šealtíelův, se svými bratry a postavili oltář Boha Izraele, aby na něm přinášeli zápalné oběti, jak je psáno v zákoně Mojžíše, muže Božího.
3Obnovili oltář na jeho základech, protože na ně doléhala hrůza z národů zemí, a přinášeli na něm zápalné oběti Hospodinu, zápalné oběti ráno i večer.
4Slavili svátek stánků, jak je psáno, a připravovali každodenní zápalné oběti podle patřičného počtu nařízeného pro každý den
5a potom ustavičné zápalné oběti, oběti při novoluních a při všech posvěcených Hospodinových svátcích a pro každého, kdo dobrovolně obětoval dobrovolné oběti Hospodinu.
6Od prvního dne sedmého měsíce začali přinášet zápalné oběti Hospodinu, ačkoliv základy Hospodinova chrámu nebyly položeny.
7A dali stříbro kameníkům a řemeslníkům i jídlo, pití a olej Sidóňanům a Týřanům, aby přiváželi po moři cedrové dřevo z Libanonu do Jafy dle povolení, které měli od perského krále Kýra.
8V druhém roce po svém příchodu k Božímu domu do Jeruzaléma, v druhém měsíci, začali Zerubábel, syn Šealtíelův, a Jéšua, syn Jósadakův, a ostatní jejich bratři kněží a lévité a všichni, kdo přišli ze zajetí do Jeruzaléma, stavět a ustanovili lévity od věku dvaceti let výše jako dozorce nad dílem Hospodinova domu.
9Jéšua, jeho synové a jeho bratři, Kadmíel a jeho synové, synové Judovi, nastoupili společně jako dozorci nad těmi, kteří konali práci na Božím domě. Též synové Chenadadovi, jejich synové a jejich bratři lévité.
10Když stavitelé položili základy Hospodinova chrámu, zaujali místa kněží oblečení v roucha s trubkami a lévité, synové Asafovi, s činely, aby chválili Hospodina podle pokynů izraelského krále Davida.
11S chválením a vzdáváním díků zpívali Hospodinu, že je dobrý, neboť jeho milosrdenství nad Izraelem je věčné. A všechen lid hlaholil s velkým pokřikem a chválil Hospodina za to, že byly položeny základy Hospodinova domu.
12Mnozí z kněží, lévitů a předáků rodů, starci, kteří viděli první dům, hlasitě plakali, když byly před jejich očima kladeny základy tohoto domu. Mnozí však radostně pokřikovali a pozvedali hlas.
13Lid nebyl schopen rozeznat zvuk radostného křiku od zvuku pláče lidu, neboť lid hlaholil s velikým křikem; zvuk bylo slyšet do daleka.