1Ve třetím roce kralování krále Belšasara se ukázalo mně, Danielovi, vidění následující po tom vidění, které jsem měl na počátku.
2Ve vidění jsem spatřil, že hledím, jak jsem v opevnění Šúšanu v provincii Élamu. Spatřil jsem ve vidění, jak jsem byl u brány Úlaj.
3Pozvedl jsem oči a viděl, hle, nějaký beran stál před branou a měl dva rohy, a to rohy vysoké, ale jeden vyšší než druhý a ten vyšší vyrostl později.
4Viděl jsem, jak beran trkal na západ a na sever a na jih, a žádné zvíře před ním nemohlo obstát ani nebylo, kdo by z jeho ruky vysvobodil. Dělal si, co se mu zlíbilo, a vyvýšil se.
5Zatímco jsem se to snažil pochopit, hle, od západu přes celou zemi přicházel kozel, aniž by se dotýkal země, a ten kozel měl mezi očima viditelný roh.
6Když se přiblížil až k beranovi vybavenému dvěma rohy, kterého jsem spatřil stát před branou, rozeběhl se k němu se zuřivou silou.
7Viděl jsem, jak na berana naběhl. Rozzuřil se na něj a zasáhl toho berana, až mu roztříštil oba rohy. Beran neměl sílu, aby před ním obstál. Ten ho porazil na zem, podupal ho a nebylo, kdo by berana z jeho ruky vysvobodil.
8Kozel se nadmíru vyvýšil. Ale když zesílil, jeho veliký roh se zlomil a místo něho vyrostly viditelné čtyři, a to na čtyři strany světa.
9Pak z jedné z nich vyrazil jakýsi nepatrný roh, ale neobyčejně vzrostl k jihu i k východu i k Ozdobě.
10Vzrostl až k vojsku nebes a shodil na zem některé z toho vojska i některé z hvězd a pošlapal je.
11Ba až k veliteli toho vojska se vyvýšil a od něho odebral soustavnou bohoslužbu a povrženo bylo sídlo jeho svatyně,
12kdežto nad tou soustavnou bohoslužbou bylo věrolomně dáno vojsko, a byť pravdu povrhlo na zem, úspěšně se prosadilo.
13Slyšel jsem také, jak jeden svatý hovoří. A jeden svatý pravil tomu dotyčnému, který hovořil: Za jak dlouho nastane to vidění o té soustavné bohoslužbě a té pustošící věrolomnosti, vydávající v pošlapání jak svatyni, tak vojsko?
14A řekl mi: Až do večera i jitra dvoutisícího třístého, a napravena bude svatyně.
15Když jsem já, Daniel, sledoval to vidění a snažil se, abych je pochopil, stalo se náhle, že přede mnou stál kdosi vzhledem jako člověk
16a uprostřed Úlaje jsem slyšel volat lidský hlas. Říkal: Gabrieli, dej tomuto pochopit to vidění.
17On se přiblížil k mému místu, ale když přicházel, vyděsil jsem se a padl jsem na tvář. Tehdy ke mně promluvil: Pochop, lidský synu, že to vidění je pro čas konce.
18Když se mnou hovořil, tvrdě jsem spal tváří k zemi. On se mne ale dotkl a postavil mne zpříma.
19Pak řekl: Hle, oznámím ti, co nastane koncem rozhořčení, neboť určenou dobou nastane konec.
20Ten beran, kterého jsi viděl, vybavený dvěma rohy, jsou králové médští a perští.
21A ten chlupatý kozel je král řecký a ten velký roh mezi jeho očima je ten první král.
22Pak se zlomil a místo něho povstali čtyři, to čtyři království povstanou z národa, ne však v jeho síle.
23A koncem jejich kralování, až dokonají vzpurníci, povstane král drzý a zkušený v záludnostech.
24Jeho síla bude mocná, ne však v jeho síle, a bude mimořádně ničit a prosadí se, vykoná to, zničí i mocné, ba i lid svatých.
25A pro svou vychytralost dokáže prosadit i podvod. Když se v srdci vyvýší a v míru bude ničit mnohé, ano i proti Veliteli velitelů bude se stavět, tehdy bez zásahu ruky bude rozdrcen.
26Vidění o večeru a jitru a co řečeno, je pravda. Ty ale to vidění uzavři, je totiž na velmi dlouho.
27Tehdy jsem se já Daniel roznemohl a dlouho mi nebylo dobře. Když jsem opět vstal a konal službu u krále, zůstával jsem zdeptán z toho vidění, ale nic jsem nechápal.