1Běda bezstarostným na Sijónu, sebejistým na samařské hoře, vznešeným nejlepšího z národů, ke kterým přichází dům izraelský!
2Projděte Kalné a dívejte se! Odtamtud jděte do velkého Chamátu a sestupte do pelištejského Gatu! Cožpak jsou lepší nežli tato království? Zdalipak je jejich území větší nežli vaše?
3Oddalujete zlý den a nastolujete vládu násilí?
4Leží na postelích ze slonoviny, povalují se na svých pohovkách, jedí jehňata ze stáda a telata z chléva.
5Improvizují na harfu, jako David si vymýšlejí na hudební nástroje.
6Pijí víno z obětních misek, mažou se nejlepším olejem, ale nad Josefovou zkázou nejsou zarmouceni.
7Proto nyní budou jako první odvedeni do exilu a skončí hlučné oslavy povalečů.
8Přísahal Panovník Hospodin při sobě samém, je výrok Hospodina, Boha zástupů: Hnusí se mi Jákobova pýcha, nenávidím jeho paláce. Vydám město i všechno, co je v něm.
9I stane se, že když zůstane deset mužů v jednom domě, zemřou.
10Když jeho příbuzný, jeho pozůstalý, někoho zvedne, aby vynesl kosti z toho domu, řekne někomu v nejvzdálenější části domu: Je ještě někdo s tebou? Odpoví: Nikdo. Řekne: Ticho! Ať není připomínáno Hospodinovo jméno!
11Neboť hle, Hospodin přikáže a rozbije velký dům na trosky a malý dům na kusy.
12Cožpak poběží koně po skalách? Nebo se na ní orá se skotem? Avšak vy jste převrátili právo v jedovatý plevel a ovoce spravedlnosti v pelyněk,
13vy, kteří se radujete nad Lódebarem a říkáte: Cožpak jsme se nezmocnili Karnajimu svou silou?
14Neboť hle, nechávám proti vám, dome izraelský, povstat pohanský národ – je výrok Hospodina, Boha zástupů, a budou vás utlačovat od Lebo-Chamátu až k potoku Araby.