1Když jsme se zachránili, dozvěděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta.
2Domorodci nám prokazovali neobyčejnou přívětivost. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože se schylovalo k dešti a bylo chladno.
3Když Pavel nasbíral něco chrastí a přiložil na oheň, vylezla před teplem zmije a pověsila se mu na ruku.
4Když domorodci uviděli, že mu zvíře visí na ruce, říkali si mezi sebou: „Tento člověk je jistě vrah. I když se zachránil z moře, Spravedlnost mu nedovolila žít.“
5Ale on setřásl zvíře do ohně a nic zlého se mu nestalo.
6Oni očekávali, že oteče nebo náhle padne mrtev. Když však dlouho čekali a viděli, že se s ním nic zlého neděje, změnili svůj názor a říkali, že je to bůh.
7V blízkosti toho místa měl pozemky první muž ostrova jménem Publius. Ten nás vzal k sobě a tři dny nás laskavě hostil.
8I stalo se, že Publiův otec ležel a byl sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu vešel, s modlitbou na něho vložil ruce a uzdravil ho.
9Když se toto stalo, přicházeli i ostatní nemocní z ostrova a byli uzdravováni.
10Ti nás také zahrnuli mnohými projevy úcty, a když jsme vyplouvali, naložili nám věci pro naši potřebu.
11Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která přezimovala na ostrově a měla ve znaku Blížence.
12Připluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dny.
13Odtamtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do Regia. A když den nato začal vát jižní vítr, přijeli jsme druhého dne do Puteol.
14Tam jsme nalezli bratry a ti nás požádali, abychom se zdrželi sedm dní. A tak jsme přišli do Říma.
15Když o nás tamní bratři uslyšeli, přišli nám naproti až k Appiovu tržišti a ke Třem hospodám. Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.
16Když jsme vstoupili do Říma, setník předal vězně náčelníkovi tábora, ale Pavlovi bylo dovoleno, aby bydlel v soukromí s vojákem, který ho hlídal.
17I stalo se, že po třech dnech si svolal přední Židy. Když se sešli, řekl jim: „Muži bratři, já jsem se nedopustil ničeho proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, a přesto jsem byl jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů.
18Ti mne vyslechli a chtěli mě propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt.
19Protože však tomu Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych měl nějakou žalobu na svůj národ.
20Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás uviděl a promluvil s vámi, neboť pro naději Izraele nosím tento řetěz.“
21Ale oni mu řekli: „My jsme o tobě z Judska nedostali ani psaní, ani nám o tobě nikdo z bratrů nepřišel podat zprávu nebo povědět něco špatného.
22Rádi bychom však od tebe slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť o této straně je nám známo, že jí všude odporují.“
23Určili mu tedy den a přišli k němu do jeho bytu ve větším počtu. Vykládal jim a dosvědčoval Boží království a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i z Proroků.
24Někteří se dávali přesvědčit tím, co jim říkal, jiní nevěřili.
25Byli mezi sebou rozděleni a začali se rozcházet, když Pavel řekl jedno slovo: „Dobře promluvil Duch Svatý k vašim otcům skrze proroka Izaiáše:
26‚Jdi k tomuto lidu a řekni: Vskutku uslyšíte, a jistě nepochopíte, ustavičně budete hledět, a určitě neuvidíte.
27Neboť srdce tohoto lidu otupělo, stali se nedoslýchavými a své oči zavřeli, aby snad očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je neuzdravil.‘
28Ať je vám tedy známo, že tato Boží záchrana byla poslána pohanům. Oni uslyší.“
29Když to řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli.
30Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli,
31hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek.