1„Muži bratři a otcové, poslyšte nyní mou obhajobu před vámi.“
2Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejským jazykem, ještě více se ztišili. I řekl:
3„Já jsem Žid narozený v Tarsu v Kilikii, avšak vychovaný v tomto městě. U nohou Gamalielových jsem byl přesně vyučen otcovskému zákonu a horlil jsem pro Boha jako dnes vy všichni.
4A pronásledoval jsem tu Cestu až na smrt; muže i ženy jsem spoutával a dával do vězení,
5jak mi může dosvědčit i velekněz a všichni starší. Od nich jsem přijal dopisy pro bratry a šel jsem do Damašku, abych také ty, kteří byli tam, přivedl spoutané do Jeruzaléma k potrestání.
6Stalo se mi však, když jsem byl na cestě a blížil se k Damašku, že kolem poledne mě náhle ozářilo velmi jasné světlo z nebe.
7Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘
8Já jsem odpověděl: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Řekl mi: ‚Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.‘
9Ti, kdo byli se mnou, uviděli sice světlo a ulekli se, ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil.
10Řekl jsem: ‚Co mám učinit, Pane?‘ Pán mi řekl: ‚Vstaň a jdi do Damašku, a tam ti bude řečeno všechno, co ti je nařízeno učinit.‘
11Protože jsem od jasu toho světla neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku a tak jsem přišel do Damašku.
12Nějaký Ananiáš, zbožný muž podle Zákona, mající dobré svědectví od všech tam bydlících Židů,
13přišel za mnou, postavil se přede mě a řekl mi: ‚Bratře Saule, prohlédni.‘ A já jsem v tu chvíli na něho pohlédl.
14On řekl: ‚Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, uviděl jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst,
15neboť mu budeš přede všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel.
16A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno.‘“
17„Stalo se mi, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámě, že jsem se ocitl ve vytržení.
18Spatřil jsem Ježíše, jak mi říká: ‚Pospěš si a vyjdi rychle z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.‘
19A já jsem řekl: ‚Pane, oni vědí, že já jsem dával věznit a bičovat v synagogách ty, kdo v tebe věří.
20Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, i já jsem byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem šaty těch, kdo ho zabíjeli.‘
21I řekl mi: ‚Jdi, neboť já tě vyšlu daleko k pohanům.‘“
22Až potud ho poslouchali. Ale pak pozdvihli svůj hlas a říkali: „Odstraň ze země takového člověka, neboť nesmí zůstat naživu!“
23Protože křičeli, rvali si šaty a házeli do vzduchu prach,
24velitel rozkázal, aby Pavla zavedli do kasáren; a nařídil při jeho výslechu použít důtky, aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli.
25Když ho přivázali řemeny, řekl Pavel setníkovi, který tam stál: „Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?“
26Když to setník uslyšel, přišel k veliteli a oznámil mu to. Řekl: „Co chceš dělat? Vždyť tento člověk je římský občan!“
27Velitel přišel k Pavlovi a řekl mu: „Řekni mi, jsi římský občan?“ On řekl: „Ano.“
28Velitel mu na to řekl: „Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.“ Pavel řekl: „Já jsem se však jako římský občan narodil.“
29Okamžitě od něho odstoupili ti, kteří ho měli vyslýchat. Také velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat.
30Druhého dne, protože chtěl bezpečně poznat, z čeho jej Židé obviňují, ho odvázal a rozkázal, aby se sešli velekněží a celá velerada. Pak vyvedl Pavla a postavil ho před ně.