1David se zeptal: Zůstal ještě někdo z domu Saulova, abych mu prokázal milosrdenství kvůli Jónatanovi?
2Dům Saulův měl otroka jménem Síba. Zavolali ho k Davidovi. Král se ho zeptal: Ty jsi Síba? Odpověděl: Tvůj otrok.
3Král se zeptal: Zůstal ještě někdo z domu Saulova, abych mu prokázal Boží milosrdenství? Síba králi odpověděl: Zůstal ještě Jónatanův syn, chromý na nohy.
4Král se ho zeptal: Kde je? Síba králi odpověděl: Je v domě Makíra, syna Amíelova, v Lódebaru.
5Král David pro něj poslal a nechal si ho z domu Makíra, syna Amíelova, z Lódebaru přivést.
6Když Mefíbóšet, syn Jónatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se. David řekl: Mefíbóšete! On odpověděl: Ano, tvůj otrok.
7David mu řekl: Neboj se! Jistě ti prokážu milosrdenství kvůli tvému otci Jónatanovi a vrátím ti všechny polnosti tvého děda Saula. Trvale budeš jíst pokrm u mého stolu.
8Nato se Mefíbóšet poklonil a řekl: Co je tvůj otrok, že se zajímáš o mrtvého psa, jako jsem já?
9Král zavolal Saulova služebníka Síbu a řekl mu: Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána.
10Ty se svými syny a svými otroky mu budeš obdělávat zemi a sklízet úrodu, aby vnuk tvého pána měl pokrm a jedl jej. Mefíbóšet, vnuk tvého pána, však bude jíst pokrm trvale u mého stolu. Síba měl patnáct synů a dvacet otroků.
11Síba řekl králi: Všechno, co můj pán a král svému otroku přikázal, tvůj otrok učiní, ačkoliv Mefíbóšet jedl u mého stolu jako jeden z královských synů.
12Mefíbóšet měl malého syna jménem Míka. Všichni obyvatelé Síbova domu byli Mefíbóšetovými otroky.
13Mefíbóšet bydlel v Jeruzalémě, protože jedl trvale u královského stolu; byl chromý na obě nohy.