1Boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým trval dlouho. David se stále vzmáhal, kdežto dům Saulův stále slábl.
2Davidovi se v Chebrónu narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnón s Achínoamou Jizreelskou,
3jeho druhý syn byl Kileab s Abígajilou Karmelskou, dříve ženou Nábalovou, třetí byl Abšalóm, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje,
4čtvrtý byl Adónijáš, syn Chagíty, pátý Šefatjáš, syn Abítaly,
5šestý Jitreám s Eglou, Davidovou ženou. Ti se narodili Davidovi v Chebrónu.
6Zatímco trval boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým, Abnér se v domě Saulově vzmáhal.
7Saul měl konkubínu jménem Rispa, dceru Ajovu. Íš-bóšet řekl Abnérovi: Proč jsi vešel ke konkubíně mého otce?
8Abnér se kvůli Íš-bóšetovým slovům velice rozzlobil a řekl: Copak jsem psí hlava z Judska? Dodnes jednám věrně s domem Saula, tvého otce, vůči jeho bratrům i vůči jeho příteli a nevydal jsem tě do ruky Davida. A ty jsi mě dnes obvinil kvůli ženě.
9Tak ať Bůh učiní Abnérovi a ještě přidá, jestliže neučiním Davidovi tak, jak mu přísahal Hospodin:
10Odejmu království od domu Saulova a ustanovím Davidův trůn nad Izraelem a nad Judou, od Danu až po Beer-šebu.
11Íš-bóšet již nedokázal Abnérovi nic odpovědět, protože se ho bál.
12Abnér poslal k Davidovi místo sebe posly se slovy: Komu patří země? Uzavři se mnou smlouvu. Ano, má ruka bude s tebou, aby se k tobě obrátil celý Izrael.
13Odpověděl: Dobře, uzavřu s tebou smlouvu. Ovšem jednu věc od tebe žádám: Neuvidíš mě, dokud nepřivedeš Míkal, Saulovu dceru, až přijdeš, abys mě viděl.
14David poslal posly k Íš-bóšetovi, synu Saulovu, se slovy: Dej mi mou ženu Míkal, kterou jsem si zasnoubil za sto pelištejských předkožek.
15Íš-bóšet pro ni poslal a vzal ji od muže, od Paltíela, syna Lajišova.
16Její muž šel s ní a stále za ní plakal až do Bachurímu. Abnér mu řekl: Jdi a vrať se. A tak se vrátil.
17Abnér promluvil k izraelským starším: Již dříve předtím jste chtěli mít Davida za krále nad sebou.
18Nyní jednejte, neboť Hospodin řekl o Davidovi: Rukou svého otroka Davida zachráním svůj lid Izrael z ruky Pelištejců a z ruky všech jeho nepřátel.
19Abnér promluvil také k Benjamíncům. Pak šel Abnér říct také Davidovi do Chebrónu vše, co bylo dobré v očích Izraele a v očích celého domu Benjamínova.
20Když přišel Abnér k Davidovi do Chebrónu, bylo s ním dvacet mužů. David uspořádal Abnérovi a mužům, kteří byli s ním, hostinu.
21Abnér Davidovi řekl: Povstanu, půjdu a shromáždím k svému pánu a králi celý Izrael, aby s tebou uzavřeli smlouvu. Tak budeš kralovat nade vším, po čem toužíš. David pak Abnéra propustil a ten v pokoji odešel.
22A hle, Davidovi otroci a Jóab přišli z loupežné výpravy a přinesli s sebou velkou kořist. Abnér již nebyl u Davida v Chebrónu, protože David ho propustil a on v pokoji odešel.
23Když Jóab a celá armáda, která byla s ním, přišli, Jóabovi bylo oznámeno: Ke králi přišel Abnér, syn Nérův. On ho propustil a ten v pokoji odešel.
24Nato vešel Jóab ke králi a řekl: Co jsi to udělal? Podívej, Abnér přišel k tobě – proč jsi ho propustil, aby jen tak odešel?
25Znáš přece Abnéra, syna Nérova. Přišel, aby tě podvedl, aby poznal tvé vycházení a vcházení, aby poznal všechno, co děláš.
26Když Jóab odešel od Davida, poslal za Abnérem posla, aby ho přivedli zpět od cisterny v Siře. Ale David o tom nevěděl.
27Když se Abnér vrátil do Chebrónu, vtáhl ho Jóab do brány, aby s ním v soukromí promluvil. Udeřil ho tam do břicha, takže zemřel za prolitou krev jeho bratra Asáela.
28Když se o tom David později doslechl, řekl: Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni prolitou krví Abnéra, syna Nérova.
29Ať dopadne na hlavu Jóaba a na celý dům jeho otce. Ať není z domu Jóabova odňat trpící výtokem ani postižený malomocenstvím ani muž, který uchopuje vřeteno, ani ten, kdo padá mečem, ani ten, kdo nemá pokrm.
30Jóab a jeho bratr Abíšaj zabili Abnéra kvůli tomu, že v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela.
31David řekl Jóabovi a všemu lidu, který byl s ním: Roztrhněte svá roucha, přepásejte se pytlovinou a bědujte v průvodu před Abnérem. Král David šel za márami.
32Tak pohřbili Abnéra v Chebrónu. Král pozvedl svůj hlas a plakal u Abnérova hrobu, a také všechen lid plakal.
33Král zazpíval nad Abnérem žalozpěv: Což měl Abnér zemřít, jako umírá blázen?
34Tvé ruce nebyly spoutány, tvé nohy nebyly dány do bronzových okovů; padl jsi, jako člověk padá rukou bídáků. A všechen lid nad ním dále plakal.
35Všechen lid se snažil přimět Davida, aby během dne pojedl chléb, ale David přísahal: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže před západem slunce okusím chléb či cokoliv jiného.
36Všechen lid to zpozoroval a líbilo se mu to. Všechno, co král dělal, se všemu lidu líbilo.
37Onoho dne všechen lid a celý Izrael poznal, že od krále nevzešel úmysl usmrtit Abnéra, syna Nérova.
38Král řekl svým otrokům: Což nevíte, že dnes padl v Izraeli velitel, a to velký?
39Já jsem dnes slabý, ačkoliv pomazán za krále. A tito muži, synové Serújini, jsou tvrdší nežli já. Ať Hospodin odplatí tomu, kdo páchá zlo, podle jeho zla.