1Elíša řekl: Slyšte Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin: Zítra touto dobou bude v samařské bráně sea mouky za šekel a dvě sey ječmene za šekel.
2Nato promluvil k muži Božímu kapitán, o jehož ruku se král opíral, a řekl: Hle, i když Hospodin udělá průduchy do nebes, cožpak se to stane? Elíša odpověděl: Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš.
3U vchodu do brány byli čtyři malomocní muži. Řekli jeden druhému: Co tady sedíme, dokud nezemřeme?
4Kdybychom si řekli: Pojďme do města, ve městě je hlad a zemřeme tam. Jestliže zůstaneme tady, také zemřeme. Nuže pojďme, přeběhneme do aramejského tábora. Jestliže nás nechají při životě, budeme žít; jestliže nás usmrtí, zemřeme.
5Vstali tedy před rozedněním a šli do aramejského tábora. Když přišli na kraj aramejského tábora, hle, nikdo tam nebyl.
6To Panovník způsobil, že v aramejském táboře uslyšeli zvuk vozů, zvuk koní, zvuk velkého vojska, takže řekli jeden druhému: Hle, izraelský král proti nám najal krále chetejské a krále egyptské, aby proti nám vytáhli.
7Vstali a utíkali před rozedněním. Opustili své stany, své koně a osly, celý tábor tak, jak byl, a utíkali, aby si zachránili život.
8Když přišli ti malomocní na kraj tábora, vešli do jednoho stanu, jedli, pili a vzali odtamtud stříbro, zlato a šaty. Pak odešli a schovali to. Nato se vrátili, vešli do jiného stanu, vzali i odtamtud, odešli a schovali to.
9Potom řekli jeden druhému: Nejednáme správně. Tento den je dnem dobré zprávy, a my mlčíme. Jestliže budeme čekat do svítání, dopadne na nás vina. Nuže, pojďme a oznámíme to v královském paláci.
10Šli tedy, zavolali vrátné města a oznámili jim: Přišli jsme do aramejského tábora, a hle, nikdo tam nebyl, ani hlásek člověka, jenom přivázaní koně a osli a stany tak, jak byly.
11Vrátní to vyhlásili, až to bylo oznámeno uvnitř královského paláce.
12Král v noci vstal a řekl svým otrokům: Povím vám, co nám udělali Aramejci: Vědí, že hladovíme. Vyšli z tábora, aby se skryli v poli. Řekli si: Až vyjdou z města, chytíme je živé a vejdeme do města.
13Jeden z jeho otroků odpověděl: Ať vezmou pět ze zbylých koní, kteří ve městě zůstali, a budou jako celý izraelský dav, který ve městě zůstal; budou jako celý izraelský dav, který zahynul. Pošleme je a uvidíme.
14Vzali tedy dva koňské vozy a král je poslal za aramejským vojskem se slovy: Jděte a podívejte se.
15Šli za nimi až k Jordánu, a hle, celá cesta byla plná šatů a předmětů, které Aramejci odhazovali, jak pospíchali. Poslové se vrátili a oznámili to králi.
16Lid vyšel a plenili aramejský tábor. I stalo se, že sea mouky byla za šekel a dvě sey ječmene za šekel, podle Hospodinova slova.
17Král ustanovil kapitána, o jehož ruku se opíral, nad bránou, ale lid ho v bráně ušlapal a zemřel, podle toho, co pověděl muž Boží, když promluvil, jakmile k němu přišel král.
18I stalo se, když promluvil muž Boží ke králi slovy: Zítra touto dobou budou v samařské bráně dvě sey ječmene za šekel a sea mouky za šekel,
19že promluvil k muži Božímu kapitán a řekl: Hle, i když Hospodin udělá průduchy do nebes, cožpak se to stane? A Elíša odpověděl: Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš.
20A stalo se mu tak: Lid ho ušlapal v bráně a zemřel.